Po celé svátky jsem tě nemohla dostat z hlavy. Byla jsem zoufalá a každou minutou chtěla odjet za tebou, bohužel nedokázala jsem to. Uvnitř mě bylo něco, co mi to nedovolilo. Sama bych se asi nejspíš nenáviděla ještě víc, kdybych opustila Namjoona. Trápila jsem se. Párkrát si se ještě snažil mi zavolat. Marně.
Už i Namjoon poznal, že se něco děje. Nemohla jsem mu to říct. Nemohla jsem mu říct, že miluju jeho a zárověň jsem se zamilovala do kluka z koleje. Nemohla jsem mu říct, že jsem se s ním vyspala na vánočním večírku. Prostě nemohla. Nešlo to. Každým dnem jsem se cítila hůř a hůř. Malá část ve mně se radovala až tě znovu uvidím. Pokud vůbec.
Bylo po svátcích a já se opět vrátila na kolej. Namjoon se semnou rozešel a já to nesla velmi těžce. Poznal to. Poznal, že se něco děje avšak já mu pravdu říct nedokázala. A tak jsem ho nechala jít. Milovala jsem ho. Byla to moje první láska. Byl první, kdo mě opravdu miloval takovou jaká jsem. Snad bude šťastnější. Stále jsem ale chtěla zůstat jeho kamarádkou. Souhlasil. Nevídali jsme se často a trávili spolu minimálně času. Taky jsem nemohla žít s vědomím, že jsem zamilovaná do Jina a že jsem s ním něco měla. A ikdyž jsem zažívala velký smutek, rozhodla jsem se ti omluvit a dát to do pořádku. Litovala jsem svého chování a chtěla ho napravit. Aspoň být tvoje kamarádka.
"Prosím Jine"
