Ráno jsem vstala, šla do školy na přednášky, vrátila se do pokoje a ležela. Tohle se dělo dokola. Každej den. Namjoonovi jsem lhala o tom, jak je tu všechno boží a že se bavím a mám spoustu kamarádů. Věřil mi to a chyběl mi, chyběl mi můj domov, přátelé, všechno okolo. Navíc ty Jine, si mi lezl stále do hlavy.
Pořád jsme se nebavili, spíš jsem se ti vyhýbala. Bože je to tak směšný. Nejdřív já, potom ty a teď zase já, možná nám hold není souzeno se bavit. Stále jsem myslela na tu dívku a na tebe. Proč mi to tak vadilo.
Kimseoku Jine...dostal ses mi pod kůži.
