Bez něj se cítím sama

17 1 0
                                    

2 kapitola

Po tom dnu kdy jsem dostala svůj prvni polibek, tak jsem na něj každou chvíli myslela. Ale tím že jsem na něj myslela po celý den citila jsem se stále sama. Bez něj, bez jeho vůně, bez jeho obejmutí a polibku. Nikdy bych netušila že o tomhle budu přemýšlet, ale každou chvilkou jsem byla čím dál víc zamilovanější a čím dál víc osamocená. Až najednou.. SMS mi přišla.. od Dominika .. ,,Ahoj, jen bych se chtěl zeptat jestli by jsi v neděli nešla ven, třeba se jen tak projít.." já jsem šťastná odpověděla ,, ano budu moc ráda". Hodně jsem se těšila. Ale potřebovala jsem se uklidnit, a projít se na louku. Když jsem našla skvělě místo na louce, lehla jsem si do trávy a dívala jsem se na nebe.. myslela jsem na svůj život, najednou se mi odehrály všechny vzpominky v mém životě (teda téměř) a ujasnila jsem si, že s ním tahle vzpomínka na polibek je nezapomenutelná. Cítila jsem se tak  krásně ale i smutně. Tak vášnivě a tak poeticky. Zamilovala jsem se, a ne jen do jeho polibku ale i do jeho duše. Do jeho vnitra. Miluji ho. Je to tak okouzlující ale zároveň tak stresující. Ale každopádně , chci aby jeho rty byly na těch mých. Pokracovani příště 😍♥️..

První polibek🥰♥️Kde žijí příběhy. Začni objevovat