Naknihu / Abook |CZE/ENG|

Kapitola první

„ To tě to vážně pořád baví? Je pátek! P, Á, T... "
„ Jo, já vím, co je pátek!" Obrátila jsem oči v sloup směrem k Adeline. „ Prostě mě to nebaví, jdu k sobě, mějte se hezky. "
„ Pho, to je nuda!"
Hodila jsem po Adeline vyčítavý pohled.
„ Fajn. ", vzydchla Adeline, „ tak zatím. "

Samozřejmě jsem měla namířeno domů. Ne jen proto, že mě opravdu NEBAVILO chodit po různých párty, po kterých každý víkend chodily mé kamarádky.
Ne, jsem čistý introvert a... už nemám co číst.
Takže jdu do knihovny. Do mého nejoblíbenějšího místa na celém světě. Hned po mém vlastním domově.

-

„ Ahoj! “ řekla šťastně Emily, nerd holka, která pracuje v knihovně. 
„ Čau Emily, jak jde život? “ zeptala jsem se jí touhle velmi dobře známou otázkou pro nás obě. Vždycky se jí takhle ptám. 
„ Fajn, Phoebe, a co ty? Vidím, že jdeš vrátit tamty, co jsi si půjčila minulý týden. ” řekla Emily a podívala se na mou plnou tašku s maličkým úsměvem na jejím obličeji.
Také jsem se podívala na svou tašku.
„ Jojo, byla jsem rychlá. “
A potom jsem se obě zasmály.
„ Tak jo, půjdu pro nové. “ řekla jsem já a Emily jen přikývla. 
Položila jsem přečtené knihy na stůl k Emily, jako vždycky. Ona je dá zpět.
Otočila jsem se vlevo, do mé oblíbené části velké knihovny v Londýnském centru. Sundala jsem si tašku z ramen a vytáhla odtud mobil a sluchátka. 
Vždycky poslouchám písničky, když si vybírám nové knížky.
Je to celkem relaxační.
Jsem také " dobře - staromódní " takže jsem si vybrala nějaké Queen, Eltona Johna a Led Zeppelin na náhodné přehrávání na mém playlistu. 
" ' Cos you're cool cat, tapping on a toe with a new hat, oooh, just cruising, driving along with the swing king, feelin' the beat of my heart, yeah, feelin' the beat of my heart. " Znělo mi v uších. 
” Tyjo, Freddie Mercury je legenda. “ řekla jsem si pro sebe.
Nebo jsem si alespoň myslela, že jsem si to řekla v hlavě.
Nebo...
„ Ne, není. “
Někdo stál přímo vedle mě a já jsem to nevěděla.
Podívala jsem se na toho člověka.
„ Oh vypal, Tobe! “ zašeptala jsem.
„ Oh, vážně mám, zlatíčko? “ řekl Tob. 
O můj bože, jak jsem nesnášela, když mi říkal takhle.
„ Ano! A neříkej mi takhle! “ zašeptala jsem znovu a podívala se kolem, jestli nás nikdo nesleduje.
„ Proč? Jsem přece tvůj kluk, ne? “
Tob byl vždycky přesvědčen, že spolu chodíme. Nikdy jsem nechodili. Díky Bohu. Ale on mi pořád dělá tyhle věci, protože ví, že budu naštvaná a on doslova miluje, když jsem naštvaná. Je to roztomilé - jak Tob řekl.
Protočila jsem očima.
„ Ne Tobe, nejsi. Kolikrát DENNĚ ti to mám připomínat? “
„ Miluju tě, vole! “
Absolutně mě ingnoroval.
Bylo to zbytečné, takže jsem si vzala jednu knihu, kterou jsem tam našla, vzala svou tašku a rychle opustila tohoto hloupého člověka.
„ Jsi idiot. “ zašeptala jsem, když jsem procházela kolem něj.
Ignoroval mě. Zase.
Byla jsem utopená v myšlenkách, jak hloupí někteří lidé opravdu mohou být, takže jsem nevěděla, kam jdu.
A proto jsem byla tak zmatená, když jsem stála v neznámé části knihovny.
Podívala jsem se nahoru a má pusa malém vypadla z pantů.
Police byly mnohem větší než v jiných částech knihovny. A také krásné ornamenty byly namalované na policích a cítila jsem velmi výstřední vůni.
Nikdy předtím jsem tu nebyla. A to jsem si myslela, že znám každou malinkatou část z mé oblíbené knihovny.
Vzdychla jsem „ Wow. “
Má taška mi pomalu spadla z mých ramen a já jsem pomalu šla blíž ke krásné polici s nádherně vyhlížejícími knížkami.
Sáhla jsem si na jednu z těch nádherných knih.
Ta, které jsem se dotkla, byla krásně modrá se zlatými ornamenty.
Nebyla těžká, ale ani lehká. Něco mezi tím.
" O dívce, která spadla z nebes. " Bylo zlatým písmem napsáno na knize.
Pomalu jsem knihu otevřela.
„ Och! “ nechala jsem knihu spadnout na zem.
Byla...
Studená?!
Kniha byla velmi studená a já nevím proč.
Byla jsem tak zmatená.
„ Cože? “ zašeptala jsem velmi potichu.
Pomalu jsem se zkrčila, abych dala knihu zpět do police.
Byla normální.
Jako kdyby se nic nestalo.
Neuběhlo ani deset sekund, než jsem ucítila, že se potřebuji dotknout další ze stovek nádherných knih.
Málem jsem se dotkla jedné zelené s černými ornamenty, když jakési neviditelné síly vzaly mou ruku a já sáhla na jinou.
Temně červenou knihu se stříbrnými ornamenty. 
Nemohla jsem uvěřit tomu, co se to děje.
Ale nevěděla jsem proč, knihu jsem vzala z police.
Nebyla těžká, ale zase ani lehká a já jsem posbírala svou odvahu k otevření knihy.
Byla jsem připravena na bolestivý mráz ale...
Byla normální.
Nestudila, neshořela mi v rukou, nedělala prostě nic.
Prostě kniha.
Byla jsem zmatená mnohem víc.
Zavřela jsem knihu a podívala se na název.
„ Naknihu “
Cože?
Co znamená - Naknihu? Jako - na knihu?
Nebo to znamená něco jiného?
Dívala jsem se na knihu velmi zmateně a cítila jsem, že si jí musím půjčit.
Vzala jsem knihu do svých rukou, vzala jsem tašku a nějak jsem se dostala ven z této podivné části knihovny.

-

„ Jenom tuhle? “ řekl někdo.
„ Cože? “ řekla jsem velmi zmateně.
Podívala jsem se přímo a spatřila Emily, která na mě starostlivě koukala.
„ Phoebe, jsi v pohodě? “ zeptala se Emily docela vyděšeně.
„ Jsem v pohodě... Absolutně v pohodě. “ řekla jsem, ale věděla jsem, že ani já, ani Emily si tím nebyla jistá.
„ Fajn... “, řekla pomalu Emily, „ ...Takže si bereš jenom tuhle? “ Emily ukázala na podivnou knihu, kterou jsem našla v podivné části knihovny.
„ Ano. “ řekla jsem.
„ Wow... “, řekla najednou Emily, „ ... Je nádherná, kdes jí sehnala? “
Emily vzala mou knihu do svých rukou.
„ O můj bože! “ zakřičela najednou Emily. 
„ Co se stalo? “ řekla jsem.
„ Je studená! “
Byla jsem tak zmatená.
„ Kdes jí vzala, nikdy předtím jsem tuhle knihu neviděla! “ řekla ohromená Emily.
„ Na divném místě, s obrovskými policemi a nádhernými ornamenty... “ vysvětlila jsem, ale když Emily vypadala zmateně, pokusila jsem vysvětlit více.
„ ... Můžeš tam cítit velmi zvláštní vůni... “
Emily vypadala ještě zmateněji, než předtím.
Po chvilce Emily začala kroutit hlavou a vyděšeně a zmateně se na mě podívala.
„ Phoebe, jsem si jistá, že nic takového v této knihovně nemáme... “

-

-

-
( AUTHOR'S WORD ISN'T TRANSLATED WORD BY WORD ! )
Autorovo slovo:
Ahoj moji milování čtenáři! :-D
Jak jste se tady měli, takovou dobu? <3
Doufám, že dobře a že jste na mě nezapomněli. Já vím, nejsem vůbec aktivní! :-(
Každopádně jednoho dne mě chytla inspirace, že napíšu dvojjazyčnou knihu.
Tak pokud si chcete procvičit angličtinu, posuňte doleva, na tuto, naprosto stejnou kapitolu, v angličtině!
Je to překládané slovo po slově, takže pokud byste nerozuměli nějakému slovu, stačí se podívat do české kapitoly a najít to určité slovo.
Doufám, že vám pomůžu, se alespoň maličko zlepšit v angličtině, protože čtení a psaní v angličtině neskutečně pomáhá, věřte, nebo ne! <3

Miluji vás, moji čtenáři! Vaše Fell :-*