Vlk s purpurovýma očima

3. Ohňostroj

Ze tmy se vynořil bílý vlk. S otevřenou tlamou a vystrčeným jazykem si vesele prohlížel Ranjiho. Vrčení úplně odeznělo, až to vypadalo, že se to Ranjimu jen zdálo. Vlk k němu pomalu přicházel, každým krokem byl blíž a Ranji se cítil klidněji. Nehybně stál na místě a když byl vlk už dostatečně blízko, natáhl ruku, aby ho mohl pohladit. Vlk si nechal položit ruku na hlavu a Ranjiho ruka se ztratila v jeho srsti.

„Co jsi zač?" dostal ze sebe Ranji zmateně.

Vlk si sedl před Ranjiho a zvedl hlavu. Ranji ho přestal hladit a prohlížel si jeho oči,

„Mladý princi, já jsem vlk s..."

„Vlk s purpurovýma očima," dokončil za něj Ranji větu. Princův hlas zněl okouzleně. Vlk se zatvářil trochu zmateně.

„Nikdo mi dřív neřekl, že mám purpurové oči."

„Nikdy jsem nic podobného neviděl, ale co cítím, mi není cizí," řekl Ranji zmateně.

„To vidím, mladý princi. Jsi nešťastně zamilovaný. Ale to k tvému životu patří. Navíc, o tvém mnoho lidí jen sní. Jak moc ti závidí, ale přitom nikdo z nich nevidí ty krásné věci, které jsou v jejich životech. Jsou to šťastní lidé, kteří hledají smutek."

Ranji se na chvíli zamyslel.

„Ani nevíš, co bych dal za to, abych mohl být s ní. Klidně si vezmi všechno zlato co mám každou noc nad hlavou, klidně mi vezmi veškeré bohatství a slávu, já chci žít jen pro milovanou osobu, nic víc. Přátelství a láska dohromady, to vnímám jako to největší bohatství."

„Krásné to myšlenky, mladý princi. Ty ti ale už nezávidí. A co je to za medvídka, kterého držíš v ruce?"

Ranji se podíval na medvídka své sestry.

„To je Pryin medvídek. Usíná s ním každou noc. Musím jí ho vrátit co nejdřív."

„V tom případě bych tě rád doprovodil k paláci. Je tma a možná by se ti společník hodil. Přece jen procházet se v tak temnou noc není bezpečné. A už vůbec ne, když jsi sám. Já bych na oplátku zase potřeboval znát cestu k houbovému lesu."

„Houbový les? Ten je nalevo od brány, půjdeš stále po hlavní cestě a za řekou se dáš doprava, všude jsou cedule, nemůžeš se ztratit. Pročpak tam vůbec jdeš?"

Vlk se zakoukal do země, jako by se v ní snažil vyhrabat odpověď.

„Mám pocit, že moje cesta pokračuje tam. Netuším proč, ale cítím, že bych tam měl jít."

Oba vstali a vydali se k bráně. Vlk najednou lehl k zemi a předními tlapami si snažil zacpat uši. Vedle zlaté střechy zněla jedna rána za druhou a  vysoko ve vzduchu se objevovaly pestré barvy velkolepého ohňostroje.

„Asi se rozejdeme už tady, abys tu netrpěl víc..." řekl Ranji smutně.

Vlk vstal a sklopil ocas.

„Třeba se naše cesty někdy znovu spojí, princi. Jaké je tvé jméno?"

„Jmenuju se Ranji... Jak mám říkat tobě?"

„No, to nevím, nikdy jsem jméno nedostal."

Ranji se zničehonic rozesmutněl.

„Co se děje, Ranji?"

„Uvidím tě ještě někdy, vlku?"

Vlk se zakoukal do nebe.

„To je ve hvězdách, Ranji. Vždyť se můžeš vrátit do města a žít spokojeně. Nepotřebuješ mě."

„Nechci se vrátit, chci zmizet, odejít a nevrátit se. Jediné, co mě tu drží, je moje sestřička Priya, která mě má snad jediná ráda."

„A co rodina a ostatní děti?"

„Pro zbytek rodiny neexistuji. A ostatní děti se se mnou kamarádí jen kvůli bohatství."

„Přátelé budou, Ranji. Cítím to v tobě. Jsi milující člověk. Potřebuješ milovat, a budeš milován, neboj se. Ale teď jsi malý kluk, o kterého musí mít rodiče strach. A pokud ne rodiče, tak určitě tvoje sestřička Priya. Měj se, Ranji."

„Sbohem, vlku," řekl Ranji sklesle, když vlk mizel ve tmě.

Ohňostroj stále nepřestával. Ranji došel až k bráně města. Ta byla stále otevřená, Ranji mohl vejít dovnitř, dostat se až na oslavu a předstírat, že nebyl ani tak dlouho pryč.

Stál před branou a zabolelo u srdce. Naposledy se ohlédl na místo, kde uviděl bílý kožich zmizet. Zavřel oči a bolest ustupovala. Chystal se vejít branou, ale sám si v tom zabránil. Otočil se směrem k cestě, na kterou se vydal vlk. Vyběhl za ním s medvídkem v ruce tak rychle, jak mu to nohy dovolily a zmizel ve tmě.