Vlk s purpurovýma očima

4. Medvídek

V naprosté tmě utíkal Ranji jako o život. Stále více se vzdaloval od města a hlasitých zvuků ohňostroje a pořád víc se nořil do tmy.

S vlkem byl jen chvíli, ale z jeho přítomnosti cítil něco, o čem neměl ponětí, že existuje. Ranji se cítil tak příjemně. Cítil svou hlavu, která se zaplňovala otázkami na vlka i na svět. Všechny myšlenky, všechny otázky, které kdy v životě měl mohly být zodpovězeny tím vlkem, který se nejdřív zdál být číhajícím predátorem a Ranji jeho kořistí. Pouhé svítivé fialové oči, které ve tmě prohlédly na moment Ranjimu až do duše. Jenže Ranji není žádná kořist a vlk není žádný predátor. Kým vlastně jsou? Ranjiho otec má moc. Je to bohatý král, patří mu všechno, na co z paláce dohlédnete, všichni vědí, kdo je Waazir Tashakamar. Ale záleží na tom vůbec, kdo vládne? Zajímá taková věc vůbec vlka? A kdo je ten vlk? Takové oči, jako má to zvíře, Ranji nikdy neviděl. Má čistě bílý kožich, přestože žije v lese. Ani drobek špíny se ho nedotkl. Jako by mu bylo proti srsti být špinavý, mít na sobě nějaký viditelný flek.

Ranji běžel už velmi dlouho a potřeboval si odpočinout. Musel být pořádný kus od města. Stále v dáli slyšel ohňostroje, ale mnohem tišeji, než dříve. Všechna zvířata, která se nacházela v blízkosti paláce musela utéct, pomyslel si Ranji. Ten hluk je pro zvířata nesnesitelný. Můžou si myslet, že je to konec světa, ale přitom to je jen přihlouplá svatba dvou lidí.

Vlk není na dohled. Všude jen vysoké stromy a sem tam keř, který ve tmě občas vypadá, jako nějaké děsivé monstrum. Ať se Ranji díval kamkoli, neviděl nic dalšího. Vlk už je nejspíš šíleně daleko. Princ se vzdal, nemělo smysl utíkat dál. Zpátky domů se však také nechtěl vrátit. Vždyť tahle možnost už nepřipadá v úvahu. Tu cestu si zvolil u brány. Místo svého domova v bezpečném paláci s doslova zlatou střechou, rodinou a bohatstvím si vybral les v naprosté tmě, kde je naprosto sám, kde na něj číhá nebezpečí na každém kroku. To všechno jen kvůli nějakému vlkovi. Něčemu neznámému, něčemu, co nedokáže popsat.

Ranjimu začala být velká zima. Lehl si ke stromu kousek od cesty a schoulil se do klubíčka, aby mu bylo alespoň trošku tepleji. Celý se třepal zimou, zuby mu drkotaly. Přitulil se k medvíkovi, kterého mu dala Prya. Není dne, kdy by nespala bez něj. Jak hrozně jí teď kvůli Ranjimu musí být. Snad jediný důvod, proč by se Ranji chtěl vrátit, jediná věc, která ho v koutku mysli táhne a potáhne zpět domů - je jeho sestra a slib, který jí dal. Ranjimu stékala slza po tváři. Přivřel oči a silně objal medvídka.

Najednou Ranji uslyšel, jak za ním něco přichází. Něčí tlapky prostupovaly listím. Pohotově se otočil na záda a koukl směrem, odkud přicházel ten zvuk. Rychle ho uklidnilo, když spatřil bílý kožich a známe fialové oči.

Položil si medvídka k levé ruce a vlk si na něj beze slova lehl. Ranjiho zahříval hebký a huňatý kožíšek a už mu vůbec nebyla zima. Vlk mu olízl levou ruku, ve které držel medvěda a oba usnuli.

***

Když se Ranji ráno probudil, vlk už u něj nebyl. Rychle vstal i s medvídkem v ruce a rozhlížel se po bílém kožichu. Uklidnil se, když ho spatřil stát na cestě. Ranji k němu přiběhl a vlk se k němu podíval.

„Ty se nechceš vrátit, viď?" vyzvídal vlk.

Ranji jen smutně přikývl. Vlk sklouzl pohledem od očí Ranjiho k medvídkovi.

„Ať se stane cokoliv, musíš ji ho vrátit."

„Já vím," prohlásil Ranji."

Chvíli bylo ticho. Zdálo se, že slunce dnes vyšlo o chvilku dřív. Dnes ráno bude celý palác spát jak zabitý, pomyslel si Ranji.

„Možná by se mi hodil společník na mojí cestě," řekl vlk vesele, přičemž začal vrtět ocasem.

„Ano?" ptal se Ranji nevěřícně.

„Ano, samozřejmě."

„Proč jdeš vlastně do houbového lesa?"

Vlk přestal vrtět ocasem a chvíli vymýšlel odpověď.

„Jednoho dne jsem se probudil a uvědomil jsem si, že místo, které mi bylo domovem, už mým domovem není. A asi doufám, že najdu domov někde jinde."

„Jo, možná jsme na tom podobně."

„Možná ano, Ranji."

Vlk se natočil na cestu a vypadal, že chce vyrazit.

„Půjdeme tedy?"

Ranji kývnul a oba se vydali na cestu. Vlk šel hezky vedle Ranjiho pravé nohy stejným tempem a Ranji stále držel medvídka v levé ruce. Ušli dlouhou cestu, přes úzký brod, přes hory, kopce a louky, až dorazili k vesnici. Na ceduli kousek od ní stál nápis "Včelov". Navzájem si vyměnili pohledy a pokračovali do vesnice.