Už odbilo poledne. Slunce se vznášelo vysoko nad hlavou, Ranji seděl na lavičce před hostincem a vlk nikde. Občas se podíval doleva a ihned na to rychle napravo, ale nikdy ho nespatřil. Jak slunce postupovalo po obloze, klesala Ranjiho naděje, že ho uvidí.
Možná ho už vlk nepotřebuje a je šťastný sám. Jenže mu přece slíbil, že se uvidí a to dnes ráno, když vyjde slunce. Jenže to už vyšlo dávno a vlk stále nikde. Ranjiho pak napadla mnohem děsivější myšlenka - vlkovi se mohlo něco stát.
Najednou si vedle něj sedla Jayla. Ranji se na ní podíval a ona se usmála. Nic neřekla, čekala, až něco řekne sám.
„Měl tu být už ráno," začal Ranji.
Se skleslým obličejem se obrátil na Jaylu. Ta ho chytla za ruku a upřeně se mu podívala do očí.
„Možná jste oba už na konci své cesty," usmála se Jayla.
Ranji zavrtěl hlavou a řekl: „Já myslím, že ještě ne... jako by ještě jedna kapitola zbývala. Musíme se sejít, vždyť řekl, že se ještě uvidíme."
Jayla si povzdechla.
„Tak dobře, jdeme ho najít."
Ranji vykulil oči.
„Opravdu?" zeptal se nevěřícně.
„Ano, samozřejmě. Chci, abys byl šťastný... A i kdyby tě už nechtěl vidět, pořád mu můžeš říct sbohem. Houbový les je jen kousek, najdeme ho."
Po ohňostroji si Ranji a Jayla dlouho povídali. I přes nejistotu ji Ranji řekl i o vlkovi. Ani nečekal, že jeho pocity někdo pochopí, ale zdá se, že Jayla mu docela rozumí. To by se doma stát nemohlo.
Ranji se rychle ohlédl k hostinci a zpět. Medvídka nechal ležet ve svém pokoji. Na něj také nesmí zapomenout a přece se jen někdy vrátit domů i kdyby to mělo být jen na chvíli.
Na tom teď ale vůbec nezáleží, teď je tady a všechno je úžasné, až na to, že pokud ho čeká říct vlkovi sbohem, měl by k němu přijít sám. A zatím to nasvědčuje tomu, že bude muset.
Jayla si všimla jeho zamyšleného výrazu. Chytla ho za ruku a Ranji se usmál.
„Děkuju."
Jayla zvedla hlavu, usmála se a krátce objala Ranjiho.
„Půjdeme?" zeptala se Jayla.
Ranji jen kývnul a oba se vydali na cestu.
***
„Určitě jdeme správně?" ujišťoval se Ranji, když přecházeli řeku po kládě.
„Věř mi, princi, umím dobře stopovat zvířata. Vlk tu byl ještě před chvílí," uklidňovala ho Jayla.
Opatrně našlapovala kousek před ním. Z kluzké klády mohli při pouhým nešikovným krokem skončit v silném proudu řeky. Voda se prudce řítila kamenným korytem kameny a šplouchala i na spadenutý strom, po kterém oba přecházeli.
Jayla trochu ztrácela rovnováhu. I když byla jen pár kroků od břehu, Ranji ji chytl za ruku a pevně držel. Oba se díky tomu bezpečně dostali přes řeku.
„Doufám, že už tam nic dalšího nebude, ještě by se ti něco kvůli mě stalo," prohlásil Ranji.
„Alespoň bychom spadli spolu," usmála se Jayla.
„Jo, to..." Ranjiho najednou přerušil zvuk výstřelu z pušky.
Oba strnuli na místě a ani se nehnuli.
ČTEŠ
Vlk s purpurovýma očima
AdventureV kouzelném lese žili kdysi dávno vlci s purpurovýma očima, avšak postupem času toto místo ztrácelo své kouzlo, když vlků stále ubývalo. Les ztrácel svoje kouzlo a začal být stále obyčejnějším, až jednoho dne se jeden vlk probudil a zjistil, že ač j...
