ME AND MY HOCKEY LIFE

IX

,,Dveře jsou otevřené'' řekla jsem, když jsem uslyšela, jak někdo ťuká na dveře. ,, Ahoj'' usmál se na mě Luky a dveře zavřel. Sedla jsem si na postel a naznačila Lukymu, aby si přisedl. ,, Dneska to bude těžký'' povzdychl si Luky. Věděla jsem, že mluví o hokeji. ,, Jo, ale ty to dáš'' usmála jsem se povzbudivě ,,vždyť to ani není možné'' ,, všechno je možné'' ,, řekni mi, kde bereš tolik optimismu?'' Podíval se mě mě Luky ,, dneska mám dobrou náladu'' odvrátila jsem pohled k oknu ,, přišel jsem tady ale k něčemu jinému'' řekl Luky. Nejistě jsem se na něj podívala a čekala, co z něj vypadne ,, s klukama jdeme do města, nechceš se přidat?'' nemusela jsem dlouho přemýšlet nad odpovědí. ,, a v kolik hodin ?'' zeptala jsem se. ,, Teď '' ,, teď ?'' zopakovala jsem po Lukym udiveně ,, dej mi prosím pět minut'' ,, jasný'' řekl Luky a šel čekat na chodbu. Rychle jsem se převlékla a rozčesala vlasy, potom jsem vyrazila na chodbu za Lukym. ,, kdo všechno jde s námi?'' zeptala jsem se, když jsme jeli výtahem'' ,, Šalda, Lauko, Dalda Mikyska a Fíla Král'' ,, co Kauly ? Ten nejde?'' Luky se zasmál ,, ten určitě spí, maximálně půjde večer někam do baru''. Vyšli jsme před hotel, kde už nás čekali kluci. ,, můžeme?'' zeptal se Luky. ,, za chvíli přijde Jakub'' odpověděl Šalda. ,, Už jdu!'' ozval se ze dveří Kuba a běžel za námi.

Jen tak jsme se procházeli po vánočním městě. ,, Tohle město se mi fakt líbí'' oznámil nám Šalda ,, možná se tady někdy přestěhuju'' ,, já radši zůstanu v Česku, s mojí angličtinou by mi tady nikdo nerozuměl'' řekla jsem. ,, Postupem času se to zlepší, pokud tedy nedopadneš jako Jakub'' zasmál se Dalda. ,,Hej! Moje úroveň angličtiny je náhodou fakt dobrá !''bránil se Kuba. ,, No, to jsme slyšeli'' uchechtl se Luky. Došli jsme až před muzeum, do kterého nejspíš chtěli kluci jít. ,, jdeme dovnitř?'' zeptala jsem se. ,, jo, snad tam bude něco zajímavýho'' odpověděl Fíla. ,, Já vás počkám venku'' Šalda se na mě nechápavě podíval ,, tebe nebaví muzea? '' přikývla jsem hlavou na souhlas ,, hele, venku ale zůstat nemůžeš, vždyť by jsi umrzla'' podíval se na mě vážně Šalda ,, půjdu se projít do parku a potom dojdu na hotel'' ,, je ti doufám jasný, že samotnou tě nikam nepustíme ?'' řekl Dalda ,, půjdu s tebou'' ozval se Luky. Překvapeně jsem se na něj podívala. ,, tak se hlavně neztraťte, zdar'' řekl Kuba a vydal se s klukama do muzea. ,, děkuju''usmála jsem se ,, mě děkovat nemusíš, stejně bych do toho muzea nešel''. Usmála jsem se na Lukyho ,, jdeme do toho parku?'' ,, jdeme'' odpověděl Luky. Šli jsme jen pár minut, než jsme se dostali k parku. Potom jsme se procházeli a povídali si. To nám vydrželo docela dlouho. ,, Sedneme si na chvíli?'' zeptala jsem se. ,, Klidně můžeme'' usmál se Luky a sedl si na nejbližší lavičku. ,, Hrozně rychle to tady utíká, i když jsem tady jen tři dny'' ,, jo, to máš pravdu. Ani se nenaděješ a už budeme sedět v letadle domů'' ,, nechci nad tím přemýšlet '' ,, věř mi, že já taky ne. Aspoň z toho bude nezapomenutelná vzpomínka'' ,, jo, vzpomínka'' zopakovala jsem tiše po Lukym a pohled zaměřila na jezero kousek od nás. Nechtěla jsem odtud odletět, protože Lukyho dlouho neuvidím. ,, Chceš tam jít?'' zeptal se mě Luky. ,,K jezeru? Ne, jen jsem si ho předtím nevšimla'' zatřásla jsem se ,, není ti zima?'' zeptal se starostlivě. ,,V pohodě'' usmála jsem se ,,no to vidím. Pojď, už půjdeme'' Luky vstal z lavičky a natáhl ke mě ruku. S úsměvem jsem jí chytla a Luky mě vytáhl na nohy. Stáli jsme naproti sobě a mlčky se na sebe dívali. Klid parku, tedy i nás vyrušil mužský smích. Otočila jsem se za zdrojem toho smíchu. Vzadu po cestičce se procházel Morgan Frost a jeho dva kámoši. Na to, že byli jen tři, vydávali opravdu hlasité zvuky. ,, ty je znáš?'' zeptal se Luky ,, ten vlevo je Frost, hraje za Kanadu'' ,, pojďme'' pobídl mě Luky. Cesta k hotelu uběhla celkem rychle, protože nám byla zima a šli jsme rychle. ,, kolik je hodin?'' zeptala jsem se Lukyho. ,, Tři'' do zápasu zbývají jen dvě hodiny. Vím, že mi to uteče rychle a už budu sedět na tribunách. Vyjeli jsme výtahem do šestnáctého patra. ,, Nechceš jít ještě na chvíli ke mě?'' zeptal se mě mile Luky ,, promiň, chci si ještě odpočinout, ale po zápase se možná stavím' ,, dobře, budu tě čekat''usmál se Luky a zmizel ve dveřích pokoje, tak jako já. Sedla jsem si k topení, abych se zahřála. Vím, že jsem chtěla odpočívat, ale zachtělo se mi jít na stadion. Možná tam bude mít někdo trénink. Chvíli jsem tedy seděla u radiátoru, potom jsem si znovu oblékla bundu a vyrazila k výtahu. Už jsem chtěla vyjít ven z hotelu, když mě zarazil mužský hlas. ,, kam jdeš? Zápas hrajeme až v pět'' zeptal se mě táta. ,, Jdu se kouknout na trénink'' ,, nevím, jestli tě tam pustí, stadion je hlídaný'' ,, tak jim řeknu, že jsem od tebe'' ,, to může říct kdokoliv, Luci'' odpověděl táta a začal něco hledat. Vytáhl nějakou kartu. Nebo spíš, visačku s kartou. ,, Tohle jim ukaž, pak by tě snad měli pustit'' ,, děkuju'' usmála jsem se a vydala se na autobus, který mě měl dovést až ke stadionu.