ME AND MY HOCKEY LIFE

XIX.

Pořád jsem tak nějak doufala, že se to prostě nestane. Že si to rozmyslí. Už jsem se začala smiřovat se smutnou realitou. Když v tom stisk povolil, jeho ruka už mě vůbec nedržela. Chytla jsem se stěny, abych nespadla a otočila se. Lukáš držel Filip pod krkem přitisknutého na zdi ,, Tohle už ti znova nevyjde, drž se od ní dál, nebo se už pořádně nenadechneš'' dořekl Luky, odhodil Filipa na zem a rozběhl se za mnou. ,, Jsi v pořádku? Doufám, že ti nic neudělal'' podíval se na mě starostlivě Luky. Na slova jsem se nezmohla, pouze jsem přikývla. Luky mě objal. Aspoň teď jsem se cítila v bezpečí. ,, Půjdeme, ať stihneme vlak, ano?'' řekl Luky, přehodil ruku kolem mých ramen a vedl mě ke zrovna přijíždějícímu vlaku. Posadili jsme se do volného kupé. ,, Neměl jsem tě tam nechávat samotnou, nemuselo se nic stát'' vyčítal si Luky. ,, Neřeš to, hlavně že je vše v pořádku'' řekla jsem a usmála se na něj. Luky mi úsměv oplatil ,, jsem rád, že tě mám'' políbil mě.

 ,, Jsem unavená, už neudělám ani krok'' řekla jsem a sedla si na chodník. Bylo pozdě večer a já s Lukym mířila k němu domů. ,, Už tam budeme'' ,, To jsi říkal už pětkrát'' připomněla jsem mu a lehla si. Luky si povzdychl a šel směrem ke mě. Klekl si a vzal mě do náruče. Zaklonila jsem hlavu. Moje rozhodování narušoval alkohol v krvi, který pomalu vyprchával. ,, Jak vidím, příště si tě budu muset víc hlídat'' narážel Luky na klub. ,, hmm'' zabručela jsem a sledovala okolí. Najednou se Luky zastavil. ,, Už jsme tady'' oznámil mi. ,, Nerad to říkám, ale budeš muset na chvíli dolů, musím odemknout dveře'' ,, jasně'' řekla jsem a nechala se položit na zem. Sedla jsem si a opřela se o zeď. Zavřela jsem oči a chtěla spát. ,, To chceš opravdu spát tady, když mám doma postel?'' zasmál se Luky a vytáhl mě na nohy. ,,Hele, schody fakt nedám'' zasténala jsem, když se před námi objevily schody. ,, S tím jsem počítal'' usmál se Luky a znovu mě zvedl do náruče. ,, Tohle se mi líbí'' usmála jsem se. ,, Tvoji rodiče nejsou doma?'' ,, Ne, mají hodně práce, přijedou zítra odpoledne'' odpověděl Luky a otevřel dveře do jednoho z pokojů. Došel až k posteli, do které mě i položil. Na něco jsem si vzpomněla. ,, Luky'' řekla jsem nejistě. ,, Děje se něco?'' otočil se hned na mě. ,, Já řekla tátovi, že přijdu domů. Musím mu napsat, ale to nezvládnu'' ,, kde máš mobil?'' zeptal se Luky. Vytáhla jsem mobil z kapsy a podala mu ho. Chvíli do něj něco ťukal a potom mi ho vrátil zpět. ,, Děkuju'' Luky se usmál a došel ke skříni, kde vzal dvě trika. Do jednoho se převlékl a s druhým došel ke mě. ,, Nechci se převlékat'' ,, když se převlečeš teď, budeš už moct jít spát'' ,, jo, to je asi pravda'' zamyslela jsem se a sundala si rifle a následně i tričko. Podívala jsem se na Lukyho. Jeho oči hypnotizovaly mé tělo. Vstala jsem z postele a přišla k němu. Políbila jsem ho a rukou mu zajela do vlasů. Luky hned spolupracoval, chytl mě za boky. Už jsem mu chtěla přetáhnout triko přes hlavu, ale zastavil mě. Nechápavě jsem se na něj podívala. ,, Nechci, aby jsi udělala něco, čeho by jsi ráno litovala'' zadíval se na mě vážně a podal mi triko. Neochotně jsem ho vzala a přetáhla přes hlavu. ,, Pojď, půjdeme spát'' promluvil na mě Luky a lehl si do postele. Hned jsem ulehla vedle něj a přitulila se k němu. Ještě mě chytl kolem pasu a potom už jsme usínali, spolu a šťastně.

Otevřela jsem oči a podívala se kolem sebe. ,, No to je dost, že stáváš, už je deset hodin'' uchechtl se Luky. ,, Hmm, stejně bych ještě spala'' zachraptěla jsem a otočila se na bok. ,, Pojď, nebo ti vystydne snídaně'' pokoušel se mě Luky přilákat na snídani. Nijak jsem na to nereagovala. Najednou jsem se ocitla ve vzduchu. ,, Pusť mě dolů'' zapištěla jsem, když si mě Luky přehodil přes rameno. ,, To víš, ještě by jsi znovu usnula'' plácl mě po zadku a došel se mnou až do kuchyně, kde mě pustil na zem. ,, Doufám, že ti bude chutnat'' ,, vypadá to úžasně'' usmála jsem se na Lukyho a pustila se do jídla. ,, Je to fakt dobré'' pochválila jsem jídlo a mrkla na Lukyho. ,, Dík'' usmál se a já šla umýt talíř. ,, O půl dvanácté mi jede vlak domů'' prohodila jsem. ,, Neblázni, vlakem nepojedeš, hodím tě autem'' ,, Luky, já-'' chtěla jsem dále protestovat, ale Luky mě zastavil. ,, nenechám tě jet samotnou, bojím se o tebe'' řekl vážně. Nic jsem neodpověděla, jen jsem se mu zadívala do očí. Luky mě po chvilce ticha objal. ,, Miluju tě a nechci, aby se ti něco stalo'' řekl a ještě více si mě upevnil v objetí. ,,Taky tě miluju'' řekla jsem potichu a políbila ho na rty.

 Celou cestu v autě jsme si zpívali písničky. Hudba hrála na plno a já si jízdu užívala. ,, Moc ti děkuju'' políbila jsem Lukyho a vystoupila jsem z auta. ,, Pro tebe cokoliv'' usmál se na mě. V dalším momentu se už auto ztrácelo v dáli.

Odemkla jsem dveře domu a vstoupila dovnitř. Sundala jsem si boty a šla najít tátu. ,, Ahoj'' pozdravila jsem ho, když seděl u stolu. ,, Musíme si promluvit'' řekl neutrálně. Má dobrá nálada okamžitě zmizela. Posadila jsem se na židli a čekala, co táta poví. ,, Vždy, když jsem se tě ptal ve Vancouveru, co se s tebou děje, řekla jsi, že jsi v pohodě'' odmlčel se na chvíli táta. ,, Proč jsi mi neřekla pravdu?'' podíval se na mě s bolestí v očích. Nevěděla jsem, jak mám reagovat. Mlčela jsem. ,, Kdyby jsi mi o Filipovi řekla, nemuselo mu to projít'' doplnil táta a čekal na mou reakci. ,,Já-já'' nevěděla jsem co říct. ,, Omlouvám se'' řekla jsem se slzami v očích. Myslela jsem, že už na to nikdy nepřijde řeč. Táta mě pohotově objal. ,, Ty se za nic neomlouvej'' hladil mě po vlasech.

,, Miluju tě'' odepsala jsem Lukymu a mobil hodila na postel. Domlouvali jsem se na dalším týdnu, kdy ke mě přijede. I když se to možná nezdá, cítila jsem se líp, když vše táta věděl. Před tím mě tížilo svědomí, když jsem mu lhala. Ale teď, když o tom ví, cítila jsem se víc šťastná. Už nic nemusím skrývat.