Právě mi volal táta. Chtěl, abych za ním přišla na stadion. Vůbec jsem nevěděla, co po mě může chtít, nic mi do telefonu neřekl. Jelikož byl duben, hodila jsem na sebe mikinu a džínovou bundu. Došla jsem na stadion a automaticky se vydala k ledu. Přišla jsem až k mantinelu, kde jsem se opřela. Musela jsem počkat, až táta, který něco vysvětloval hráčům na ledě, přijde ke mě. ,, Co se stalo, že jsi tady?'' zeptal se mě Patrik Bartošák, když přijel na střídačku. ,, Táta mi volal, jinak bych se tady neobjevila'' ,, to je mi jasný. Stejně by jsi tady mohla být častěji, prospělo by ti to'' ,, jo, to říká táta taky'' odpověděla jsem potichu. ,, Asi na tom něco bude, nemůžeš být pořád doma, jsi mladá, máš se bavit'' ,, nejsem, člověk, který končí každý víkend v klubu'' ,, nemusíš chodit, do klubu, je tady i spousta jiných možností'' řekl. Nic jsem na to neodpověděla. ,, Přemýšlej nad tím'' řekl Bartošák a jel zpět na led. To už ke mě přišel táta. ,, Ahoj, říkal si, že něco potřebuješ'' začala jsem. ,, Ano, jen jsem ti chtěl říct, že jedu za chvíli do Brna, musím něco vyřešit'' ,, to jsi mě tady volal jen kvůli tomu?'' nikdy mě na stadion nevolal jen tak. ,, Luci, sedíš pořád doma, musíš občas někam zajít'' ,, možná o víkendu, zbytek dní nepřipadá v úvahu, musím se učit do školy'' ,, co dnes? Ve škole volno a ty jsi doma'' ,, nechce se mi nic dělat'' řekla jsem otráveně. ,, Odpoledne přijede Šalda'' oznámil mi jen tak táta. ,, v kolik hodin?'' vyhrkla jsem rychle. ,, Kolem jedné'' ,, vždyť je půl jedné, bude tady za chvíli! Musím domů'' řekla jsem a vydala se rychle domů. ,, Vrátím se zítra večer!'' zavolal na mě ještě táta. Domů jsem skoro až běžela. Na Šaldu jsem se těšila, neviděla jsem ho skoro měsíc. O to déle jsem neslyšela o Lukym. Šalda nic nevěděl. Chyběl mi. Byly tady i noci, kdy jsem kvůli němu brečela. Zabouchla jsem za mnou dveře, vyběhla schody a mířila do pokoje. Měla jsem docela čas, podívala jsem se na mobil, jestli mi Šalda nenapsal. Ale nic. Možná to mělo být překvapení. No nevadí. Abych zkrátila čas čekání, vytáhla jsem učebnici a sešit a dívala se na učivo z minulé hodiny. Opravdu to rychle uběhlo. Slyšela jsem zvonek. Učebnici jsem zavřela a seběhla schody. Rychle jsem odemkla dveře a následně je otevřela. Zůstala jsem stát s otevřenou pusou. On taky. ,, Ahoj'' promluvil na mě. Nic jsem neřekla, nešlo to. ,, Musím s tebou mluvit, ale jestli ty nechceš, nebudu tě do ničeho nutit'' Stále jsem neodpovídala. On si povzdychl ,, já-já tě chápu'' řekl a otočil se na odchod. ,, Počkej!'' řekla jsem a chytla ho za ruku. Jeho modré oči se vpíjely do těch mých. Stále nemůžu uvěřit, že přede mnou stojí. ,,Pojď dovnitř Luky'' pobídla jsem ho. Vedla jsem ho k sobě do pokoje. Sedli jsme si na postel. Kolem nás panovala nervozita. Luky se nadechl a začal mluvit. ,, Já, chtěl bych se omluvit. Vím, je na to už pozdě a vím, že jsem neskutečnej debil. Jenže nemůžu se jen omluvit, je to hrozně málo, ale chci aby jsi věděla, že znám pravdu. Mám chuť se střelit, když si vzpomenu jak jsem se k tobě choval, nevyslechl tě a nevěřil ostatním. Ani nevíš jak moc mě to mrzí a štve zároveň. Po celou tu dobu jsem tě nepřestal mít rád. A nikdy nepřestanu. Vím, že to bude pro tebe těžké, ale doufám, že mi odpustíš. Budu na to čekat klidně věčnost, ty mi za to stojíš.'' ukončil svůj monolog Lukáš a zahleděl se mi do očí. Nevěřícně jsem ho pozorovala. ,, Řekni mi, že tohle není sen'' dostala jsem ze sebe. Okamžitě jsem skočila Lukymu kolem krku ,, hrozně moc jsi mi chyběl, myslela jsem si, že už spolu nepromluvíme'' tekly mi slzy po tváři. ,, Nevydržel bych to bez tebe, tohle byly nejhorší měsíce'' hladil mě Luky po zádech. Nevím, jak dlouho jsme byli v objetí. Luky se začal přibližovat k mým rtům. Zastavil se a čekal na mou reakci. Na nic jsem nečekala a hned ho políbila. Po tak dlouhé době to bylo něco úžasného. ,, A co bude teď?'' ,, budeme spolu častěji'' usmál se na mě Luky. ,, vždyť bydlíme od sebe daleko'' ,, o víkendech budeme spolu, přes týden si můžeme volat přes Skype'' musela jsem se usmát. On a jeho plánování - to mi chybělo. ,, Tak dobře'' usmívala jsem se. ,, zůstaneš tady přes noc?'' zeptala jsem se. ,, Jestli budeš chtít'' ,, to je jasný'' políbila jsem ho na tvář. ,, A co budeme dělat teď ?'' ,, No, myslím, že se budeme jen tak válet v posteli'' ,, s tím naprosto souhlasím'' odpověděla jsem a lehla si na postel. Luky mě znovu objal. ,, Co Finsko? Jaké to tam je?'' ptala jsem se na Tampere. ,, Je to tam jiný, připadal jsem si chvilkami dost divně, když všichni kolem mě mluvili finsky a já jim nerozuměl ani slovo'' zasmál se Luky ,, Ale byla to skvělá zkušenost, jsem za to rád'' ,, tak to je super'' usmála jsem se na něj. ,, A co ty tady?'' ,, nic moc, škola mě štve, to učení. Jinak jsem někdy chodívala na zápasy'' odpověděla jsem.
Blížil se večer, objednali jsme si pizzu a pustili si záznam z NHL. Hráli Capitals proti Flyers. Nadšeně jsem zápas sledovala. Ke konci jsem už tak nadšená nebyla, oči se mi zavíraly. ,, Můžeme se na to dodívat zítra, teď můžeš spát'' řekl Luky. ,, nebude ti to vadit?'' ,, vůbec, taky jsem unavený'' odpověděl mi. Zaklapla jsem laptop a položila ho pod postel. Přikryla jsem nás peřinou a otočila se na bok. Luky si přehodil ruku kolem mého pasu. ,, Miluju tě'' řekl potichu. ,, Já tebe taky''Byla jsem zase šťastná. Všechno bylo tak jak mělo být. Díky tomu se mi i lépe usínalo.
ČTEŠ
ME AND MY HOCKEY LIFE
Hayran KurguKdybych udělala jedinou věc, jediné rozhodnutí jinak, nebyla bych tam, kde jsem teď. -příběh je (samozřejmě) vymyšlený-