ME AND MY HOCKEY LIFE

XII.

Nemohlo se to stát. Tupě jsem zírala před sebe a zrychleně dýchala. Ani na snídani jsem nešla. Nechtěla jsem potom všem. Nechtělo se mi vůbec nic. Ale stejně jsem vstala z postele a převlékla se. To jen kvůli Lukymu, chtěla jsem mu vše říct. Z jeho pohledu to muselo vypadat trochu jinak. Vlasy jsem dala do drdolu a vydala se k Lukymu. Zastavila jsem přede dveřmi a chvíli se rozmýšlela, zda to mám udělat. Nadechla jsem se a zaťukala. Po chvíli se dveře rozletěly. Luky se na mě díval tak, že se z jeho obličeje nedalo nic vyčíst. Byl prostě prázdný. ,, Chceš něco?'' zeptal se mě bez emocí. Stále jsem se mu dívala do očí, nevěděla jsem, jak začít. ,, Můžu jít dál?'' zeptala jsem se. Tohle jsem prostě na chodbě řešit nechtěla. Luky jen protočil očima ,, snad by to šlo i tady, ne ?'' řekl nepříjemně. ,, M-musim ti něco říct'' vyhrkla jsem rychle. ,, A co jako? Že ses včera s někým vyspala a teď budeš doufat, že ti to odpustím ?!'' křikl na mě zoufale. Takhle jsem ho ještě neviděla. Byl rozzuřený. Slzy se mi pomalu hrnuly do očí ,, Nehraj na mě divadlo, to, že se teď rozbrečíš ti nepomůže.'' ,, Lukáši, prosím'' tady jsem se slzám opravdu neubránila. ,, Myslel jsem, že mě máš fakt ráda, že mě miluješ, jenže ty jsi ze mě dělala debila. Přesně tak jako ta holka před tebou. Jste všechny stejný. A nejhorší na tom je, že tě ještě pořád miluju,'' vyhrkl na mě Lukáš, přičemž se jeho oči leskly. ,, jenže kdybych zůstal s tebou, zničila by jsi mě, dřív nebo později.'' dořekl poslední slovo. Nepoznávala jsem ho. Přišel mi jako cizí člověk. Nechtěla jsem ho jakkoli mazat ze svého života, patřil tam. ,, Lukáši, prosím'' zasípala jsem naposled. ,, Na to jsi měla myslet předtím, než jsi to udělala'' řekl se slzami v očích a zmizel v pokoji. A já stála před dveřmi jeho pokoje. Slzy si dělaly vlastní cestičky po mých tvářích. Nevím, jak dlouho jsem tam stála. ,, Jsi v pohodě?'' uslyšela jsem za sebou. Leknutím jsem cukla a začala si otírat slzy. ,, Ty jsi brečela? Co se stalo?'' začal starostlivě vyzvídat Šalda. ,, Nic, jen jsem se trochu pohádala s Lukášem'' falešně jsem se usmála. ,, No tak to nebylo asi trochu, co jste si udělali? Je mi jasné, že v tom kamarádství nehraje roli'' ptal se dál. ,, Já-'' byla jsem připravena mu vše povědět. Jenže jsem si to na poslední chvíli rozmyslela ,, já- jen jsem se s ním nepohodla kvůli jedné věci'' řekla jsem první blbost, co mě napadla. Šalda si povzdechl ,, tohle ti nevěřím, ale měla bys to někomu říct, jsem tady pro tebe. Nebrečíš tady jen tak, navíc Lukáš byl u snídaně k nepoznání'' ,, měl by jsi už jít'' řekla jsem hned, co to dořekl. Nechtěla jsem nikoho vidět. Šalda se na mě nechápavě podíval. ,, Prostě jdi!'' zvýšila jsem hlas. Šalda po mě stále vrhal nechápavý pohled a rychle odešel. Párkrát jsem zamrkala očima a rychle se vrátila do svého pokoje.

 V hlavě se mi přehrával rozhovor s Lukym. Nechtěla jsem ho jen tak opustit. Když mě nevyslechl on, tak mohl někdo jiný, kdo by mi mohl pomoci. Věděla jsem, za kým mám jít. Shodou náhod se objevil na chodbě. Rychlým krokem jsem se k němu vydala. Mířil nejspíš do pokoje někoho z kluků, protože ten jeho ležel na jiné straně. ,, Šaldo?'' zavolala jsem na něj. Zastavil se před pokojem a počkal na mě. ,, Dosty mi všechno řekl'' oznámil mi neutrálně. ,, Nevěříš tomu, že ne?'' ,, Já už ani nevím, čemu můžu věřit'' ,, nech si to aspoň ty vysvětlit'' ,, a má to vůbec cenu? Vždyť víš, komu budu věřit''  řekl a otevíral dveře do pokoje. Nechtěla jsem tomu věřit. Sám mi nabízel pomoc a teď mě nechal bez pomoci. ,,Ty si myslíš, že jsem to chtěla?'' zeptala jsem se potichu. Šalda se na mě otočil ,, Hlavně to nesváděj na chlast'' ,, nepila jsem''. Šalda se na mě tázavě podíval ,, jak to tedy bylo?'' zeptal se. ,, Pojď'' chytla jsem ho za ruku a vedla ke mě do pokoje. Sedli jsme si na postel. Chvíli jsme tam jen tak seděli, nikdo nepromluvil. ,,Co se tedy stalo?'' zeptal se opatrně. ,, O-on to u-udělal'' koktala jsem. ,, Kdo udělal co ?'' ptal se dál Šalda. Nadechla jsem se a zavřela oči ,, on mě znásilnil''jen co jsem to dořekla, plně jsem se rozbrečela. ,, Myslíš to vážně?'' zeptal se mě nevěřícně Šalda. ,, Co myslíš?'' vyjekla jsem s brekem. ,,Pojď sem'' řekl Šalda a vtáhl si mě do objetí. ,, Řekneš mi, kdo to byl?'' hladil mě po zádech. tupě jsem zírala před sebe, byla jsem vyčerpaná. ,, O-on ale za to n-nemůž-že, d-dost toho vyp-pil'' ,, rozhodně ho bránit nebudeš, já byl taky ožralej a nic jsem neudělal'' rozčiloval se Šalda. ,, Byl to někdo z Česka?'' pokračoval dál. Podívala jsem se mu do očí a kývla jsem na souhlas. Šalda vstal a rukou si projel vlasy. ,,Musíš mi říct, kdo to byl, tohle není sranda'' řekl vážně Šalda. Chvíli chodil po pokoji a čekal, než mu to řeknu. ,, Filip'' řekla jsem potichu. Šalda se hned za mnou rozběhl. ,, filip? Filip Zadina?'' zeptal se mě vyděšeně. ,, Ne! Ten ne''. Šalda na mě vyvalil oči ,, Král?'' pouze jsem kývla na souhlas. ,, Já ho zabiju!'' křikl Šalda a běžel ke dveřím. Rychle jsem vyskočila z postele a chytla ho za ruku ,, ne, on za to nemůže, vždyť ani neměl ponětí o tom, co dělá'' ,,tak nemá chlastat!'' křičel dál. Táhla jsem ho zpět na postel. ,, Takže Lukáš o tom neví?'' ,, neví, nechce mě vidět'' sklopila jsem zrak k zemi. ,, on je tak blbej!'' zvolal Šalda a lehl si. ,, Mám mu to říct já?'' nabídl se Šalda. ,, Ne, tohle mu musím říct já'' ,, můžu mu aspoň říct, ať si s tebou promluví?'' ,, jestli by ti to nevadilo'' Šalda se na mě podíval ,, udělám cokoli, hlavně ať ti to pomůže'' pousmál se na mě ,, a toho Filipa ještě vyřešíme''

 Čekala jsem na Lukáše přes čtyři hodiny. Na večeři se neukázal a Šalda mi nic neřekl. Dost mě to znervózňovalo. Najednou mi zapípal mobil a na obrazovce se objevila zpráva od Kuby Lauka ''Cau, hrajeme na playstationu, jdes se pridat?'' chvíli jsem přemýšlela, co chci vlastně odepsat. A pak mi to došlo '' Je tam Luky?'' naťukala jsem zprávu a klikla na 'odeslat'. Za pár sekund mi přišla odpověď. ''Ne, myslim ze je u Saldy'' '' Děkuju, možná se stavím později'' odeslala jsem poslední zprávu a zamkla mobil. Rychlým krokem jsem se vydala na chodbu a šla k pokoji Šaldy. Dveře se otevřely. Právě vycházel Lukáš s rozzuřeným obličejem a za ním stál Šalda. ,, Co tady zase děláš?'' zeptal se mě otráveně. ,, Jdu za tebou'' ,, tak proč jsi u Šaldy?'' ,, Kuba mi psal, že jsi tady'' odpověděla jsem. ,,Lukáši, promluv si s ní'' řekl Šalda. Čekala jsem na Lukyho reakci. Jeho tváře nejprve polevily, ale poté nabraly úšklebek. ,, Děláte si ze mě srandu?'' zeptal se Lukáš. Se Šaldou jsem ho nechápavě pozorovala. ,, Vy jste se spolu vyspali! To mě mohlo napadnout už dřív. Aspoň jsi mi nemusela lhát a říkat mi, že mě máš ráda'' podíval se mi Luky do očí. Nadechovala jsem se, že mu řeknu pravdu nahlas. V tom se na chodbě objevili kluci z týmu. ,, Takže ty a Šalda, co bude příště?'' uchechtl se a odešel pryč. Slzy se zase draly ven z očí. ,, Snažil jsem se mu říct, ať jde za tebou, jenže-'' ,, jenže on si stál za svým'' dokončila jsem větu. Ten jen přikývl a soucitně se podíval. ,, On za tebou ještě přijde, má tě pořád rád'' snažil se mě uklidnit Šalda. ,, Co když ne? Co když se na mě vykašle?'' brečela jsem. ,, To neudělá, říkal mi, že tě pořád miluje''