ME AND MY HOCKEY LIFE

XIII.

Zdrceně jsem seděla na tribuně a pozorovala zápas s USA. Hlavou se mi honilo nespočet myšlenek, nad kterými prostě nešlo nepřemýšlet. Lukáš se mi zase od rána vyhýbal. Nevěnoval mi ani jeden pohled, z čehož jsem byla ještě více smutná. Filip Král kolem mě procházel nevědomě toho, co mi udělal. Jen co jsem se myšlenkami vrátila na tu noc, slzy se mi draly do očí. Tak jsem v půlce zápasu vstala a běžela pryč. Můj cíl byly toalety stojící blízko východu z arény. Rychle jsem vběhla dovnitř a zamkla se v jedné z kabinek. Bylo toho na mě moc, nevěděla jsem, co dělat. V noci jsem nemohla spát. Když se mi to podařilo, všechno špatné se vrátilo do noční můry, která mě následně probudila. Vždy jsem si vzpomněla na tu nesnesitelnou bolest. A potom na Lukáše, který mě nenáviděl. Mé tělo se začalo klepat. Najednou jsem seděla na zemi s neskutečnou bolestí hlavy. Nevěděla jsem, co se děje. Začala jsem vidět všechno rozmazaně, až jsem na konec viděla jen tmu.

 Otevřela jsem oči. Chvíli jsem přemýšlela, kde se nacházím. Vedle mě stála záchodová mísa a já jsem ležela na podlaze. Pomalu jsem se posadila. Do hlavy mi stoupla silná bolest, která ale po chvíli ustoupila. Chytla jsem se kliky a vytáhla se na nohy. Odemkla jsem kabinku a vyšla před toalety. Chtěla jsem se vrátit zpět na tribuny, ale když jsem uviděla lidi jak odchází pryč, usoudila jsem, že zápas skončil. Vydala jsem se do autobusu a posadila na volné místo.

 ,,Šaldo'' promluvila jsem na Radima před hotelem. Sice se zastavil, ale neotočil se. ,,Notak, Šaldo'' pokračovala jsem dál. Tentokrát se otočil. Jeho obličej vypadal zdrceně. ,, Stalo se něco?'' zeptala jsem se pohotově. Neodpověděl mi, jen na mě zíral. Kluci z týmu, kteří procházeli kolem nás do hotelu, vypadali podobně. Hned mi bylo jasné, co za tím stojí. ,, Kolik to skončilo?'' ,,vždyť je to jedno, prohráli jsem čtvrtfinále, navíc jsi tam seděla'' odpověděl Šalda a odešel do hotelu. Na konci zástupu kluků šel Lukáš. Jeho zrak poutal jen jedno místo. Obličej zachycoval vztek a smutek zároveň. Ale na mě se nepodíval. Měla jsem pocit, že už pro něj neexistuju. ,, V pátek v osm ráno nám letí letadlo, takže v pět se sejdeme u recepce, buď tam v čas'' přišel za mnou táta. I na něm se podepsala porážka důležitého zápasu. Mě to bylo taky líto, i když jsem to neviděla. ,, budu tam, nemusíš se obávat'' odpověděla jsem a chtěla odejít. ,, Co se děje, Luci? Vidím, že nejsi v pořádku'' zastavil mě táta. ,, V noci nemůžu spát a k tomu ten dnešní zápas'' řekla jsem první věc, co mě napadla. I když to byla vlastně pravda. ,, Můžu ti dát prášky na spaní, jestli chceš'' mluvil starostlivě táta. ,, Jo, třeba by mohly zabrat'' odpověděla jsem a táta odběhl do hotelu. Celou pravdu jsem mu nemohla říct. Už tak měl dost práce a zařizování, další problémy jsem mu přidělávat nemohla. Po chvíli přišel a podal mi prášky na spaní ,, doufám, že zaberou'' ,, jo, děkuju'' odpověděla jsem a šla do pokoje. Pomalu jsem se vlekla po chodbě. Můj pokoj byl až na konci té chodby. Z jednoho z pokojů vyšel Luky. Podíval se na mě. I přes tu dálku jsme si hleděli do očí. Oba jsme mlčeli. Lukáš ale pohled obrátil do země a zrychlil krok. ,,Lukáši'' řekla jsem, když procházel kolem mě. Nezastavil se, pokračoval dál ve své cestě. Zdrceně jsem vešla do mého pokoje, prášky jsem hodila na postel. Byla jsem neskutečně unavená. Hodiny ukazovaly teprve osm hodin večer, ale i přes to jsem ulehla do postele. Zase jsem přemýšlela nad tolika věcmi, které nebylo možné dostat z hlavy. Pořád to samé dokola. Neměla jsem už sílu. Chtěla jsem jen na chvíli usnout. Podívala jsem se na prášky. Dva jsem vzala do ruky a zapila jsem vodou. Teď bych měla usnout. Zalezla jsem zpět do postele a čekala než usnu. Myšlenky se nezastavovaly a mě se dělalo čím dál více špatně. Psychicky špatně. Hodiny utíkaly, ani po dvou hodinách prášky nezabraly. Slzy mi stékaly po tváři. Chtěla jsem být doma, v Třinci a nic neřešit.

 Bylo něco kolem jedenácté dopoledne. Seděla jsem s Šaldou na lavičce kousek od hotelu a pozorovala okolí. ,, Zítra už letíme domů'' řekl Šalda. ,, Uběhlo to tak rychle'' ,, to máš pravdu'' souhlasil. ,, Co bude dál? Budu se střídat v bydlení u mámy a táty a vás už nikdy neuvidím'' povzdechla jsem si. ,, Uvidíš, slibuju'' objal mě kolem ramen Šalda. ,, Ty víš, že ne'' řekla jsem potichu. ,, Bylo by lepší, kdybych tady vůbec neletěla, nestalo by se tolik věcí'' slzy se mi draly z očí ven. ,, Byly tady i dobré věci, na ty nezapomínej'' ,, ale ztratila jsem Lukáše a kvůli Té věci'' ukápla mi slza. ,, Uvidím ho nejdřív na dalším mistrovství'' ,, on se dozví pravdu, všechno vyřešíme'' snažil se mě utěšit Šalda. ,, Víš, že tomu neuvěří, navíc zítra letíme domů'' bylo mi to líto, že jsem mu nemohla říct pravdu ,, stihneme to. Lukáš je tvrdohlavý, ostatně jako snad všichni kluci. Usmířím vás, to ti slibuju'' ,, radši neslibuj, když to nesplníš''. Šalda si povzdechl ,, znám tě krátce, ale i tak tě mám rád a nenechám Lukáše ti takhle ubližovat. Věř mi prosím'' podíval se na mě Šalda prosebným pohledem. ,,Já nevím, Šaldo'' ,, prosím'' usmál se na mě povzbudivě. ,, Dobře, budu ti věřit'' řekla jsem jen tak, než abych to myslela vážně. Nevěděla jsem, jak mám přimět Lukáše se mnou mluvit. Nevěděla jsem, jak by to mohl dokázat někdo jiný. ,, Vypadáš dost zdrceně'' podíval se na mě starostlivě Šalda. ,, Neříkej'' zasmála jsem se ironicky. ,, Promiň, to bylo hloupé'' omlouval se Šalda. ,, To je jedno, neřeš to'' sklopila jsem pohled k nohám. ,, Prostě v noci nemůžu usnout, vrací se mi vzpomínky na tu noc. Ještě k tomu Lukáš. Já už to nezvládám'' řekla jsem, dala jsem si obličej do dlaní a naplno se rozbrečela. Šalda mě hladil po zádech ,, zkoušela jsi prášky na spaní?'' ,, Jo, ale nezabraly'' brečela jsem dál. ,, Bude to v pohodě, ty budeš vždycky v pohodě'' ,, ne, tohle v pohodě už nebude'' řekla jsem až zoufale. ,, A co trenér?'' ,, Blázníš? To bych tátovi musela říct všechno, ten by Filipa hned zabil'' ,, vždyť si to zaslouží'' ,, nevěděl co dělá'' byli jsme zase zpátky u obhajování Filipa. Šalda zakroutil hlavou a zadíval se pryč. ,, Já už půjdu'' zašeptala jsem a vydala se k hotelu. ,, Půjdu s tebou, nechci tady sedět sám'' řekla Šalda přiběhl ke mě.