Jediný...

23.kapitola

  ,,Springu?" Zvolal jsem do prostoru. Spring pomalu vykoukl zpoza jednoho z regálů a začalo to...
  Max, kterého jsem držel za vodítko začal zběsile štěkat a snažil se ke Springovi dostat za každou cenu div se neudusil. Spring nejprve vyděšeně stáhl uši, pak se však naštvaně zahleděl na mě. Dřív než jsem stihl vysvětlit proč ho tu mám na Maxe zařval.
  Max okamžitě přestal štěkat a naopak chtěl od něj utéct co nejdál. Vytrhl se mi z rukou a zmizel pod stolem.
  ,,To sis mohl odpustit." Zavrčel jsem na něl. Z pod stolu se stále ozívalo Maxovo kňučení. Spring jen mávl rukou a podal mi svůj zápistík.
  ,,Byla tu ta holka a snažila se dostat do mé skříně." Stálo tam. Vytřeštil jsem na něj oči.
  ,,Viděla tě?" Bylo to první, co mě napadlo ale naštěstí Spring záporně zavrtěl hlavou. ,,Díky bohu. Kdyby tě viděla, jsme v háji." Spring pokýval hlavou jako že ví a naštvaně ukázal za mě na stůl. Jako by se ptal: Co to je za obludu?!
  ,,Budeš si na něj muset zvyknout. Teď tu chvíli s námi pobude." Téměř okamžitě po mě hodil pohled stylu: To nemyslíš vážně! Bylo divný, že jsem mu Tak rozuměl, obzvlášť, když jeho kovova tvář moc grimas nesvedla ale bylo to tak... Asi jsem mu to poznal na očích nebo já nevím... Od tý doby co jsem ho našel sr můj život zcela změnil a řekl bycg, že to, že mu rozumím je asi to nejmíň podivné...
  Pouze jsem pokrčil rameny. Pak jsem si vzpoměl na to, co jsem se dnes dozvěděl. ,,Byl jsem navštívit vašeho hlídaše."
  Springyho pohled mluvil za vše. To ,COŽE?! jako by měl vyrytý na čele. Pousmál jsem se.
  ,,Ten kluk, co tu byl s tou protivnou holkou, je jeho syn." Překvapeně zamrkal ale potom se zarazil. Ukázal na sebe a tázavě se na mě podíval. Nevím jak mi došlo na co se ptá... Jak jsem říkal, je to divný... Ale to všechno.
  ,,Zatím jsem mu o tobě neřekl..." Ta Springovy úleva byla téměř hmatatelná. ,,Ale až bude mít čas tak se tady staví." A zase šok, úplně ztuhl. Myslím že kdyby byl Spring živý, jakože by nebyl robot ale normalní člověk, způsobyl bych mu nejeden infarkt.
  ,,Hele, jaký jste měli vstah k vašemu hlídači a..." Zarazil jsem se. Mám se ptát? ,,A mechanikovy?" Risk je zisk.
  Spring pokrčil rameny a vzal do rukou svůj zápisník. ,,V pohodě." Stálo tam. Chtěl jsem se vyptávat dál ale Spring náhle úplně ztuhl. I já to tentokrát uslyšel. Před naším domem zastavilo auto...
  Netrvalo ani sekundu a Spring byl zase ve skříni. Už to měl celkem nacvičené...
  Ach jo... Kdo to sem zas leze?! Já to s ním snad nikdy nedořeším! Pomyslel jsem si a vyšel dveřmi u dílny ven. Ty budu muset také zamykat...
  Z auta před naším domem vystouvil Ben a jeho otec...
  No... Když jsem říkal ,,Až budete mít čas," nemyslel jsem Hned teď! Mike ke mě došel a Ben šel dost nervózně za ním. Vrhal přitom na mě prosebné pohledy.
  ,,Tak jsem tady." Usmál se na mě Mike. Jo... Bezva... Pomyslím si ale s úsměvem ho pozvu dál. Jakmile Mike zmizí ve dveřích, Ben mi rychle pošeptá.
  ,,Prosím! Nepodporuj ho v tom šílenství!" Překvapeně jsem na něj pohlédl.
  ,,On není šílený a je i celkem fajn." Pokrčím rameny a vejdu do dílny. Ben jde mrzutě za námi. Neni z toho moc nadšený... Popravdě nevím, co mám dělat... Mám jim Springa ukázat? Jak na to budou reagovat? Co když mi Spring lhal a až tolik dobrej vztah s nima neměli? A co udělá Ben až zjistí, že to, co cele ty roky považoval za nesmysli je pravda... Je to těžké když se vam najednou v životě vše změní jednou jejinou událostí...
  Změní se vám pohled na svět...
  Nejeden z toho může zešílet...
  ,,Ty ho ještě neznáš." Brblá si Ben a tím mě probere ze zamyšlení. Mike si zatím prohlížel mé nářadí a Ben si nejspíš všiml kňučící hromádky chlupů pod mím stolem protože se k němu hned vydal. ,,Co se Maxovy stalo?!"
  A doháje... Ze skříně hned vedle mě se ozval tichý robotický zvuk, který by se s trochou fantazie dal nazvat smíchem.
  ,,Mlč!" Zašeptal jsem k němu. Naštěsti byli oba moc daleko než aby ho, nebo mě, slyšeli.
  Teď ještě vymyslet dobrou lež... ,,Schodil jeden přístroj, ten vydal pár zvuků a Max se toho vyděsil..." Řekl jsem a s úsměvem ještě dodal. ,,Říkal jsem že tady být nemůže."
  ,,Same prosím! Já ho k sobě opravdu vzít nemůžu!" Naléhal na mě Ben a přitom hodil pohledem po svém otci.
  Povzdechl jsem si. ,,Fajn..." Protočil jsem očima a vrazil ruce do kapes. ,,Můžu ho nechat na zahradě." Ben se na mě usmál a nejspíš chtěl i poděkovat ale Mike ho přerušil.
  ,,Ehm... Same? Nechtěl jsi mi něco říct?"

  Mrzí mě to ale asi tenhle příběh na chvíli pozastavím. Já vím, zrovna když to začína být zajímavé...
Omlouvám se...
Můžete mi napsat, co se asi podle vás stane 😅
  Nevím na jak dlouho to bude, ale nebojte. Brzy už víjde nahrada za něj.
  A popravdě jsem na ten příběh zatím i docela hrdá...