Jediný...

13.kapitola

  Chci se vám všem omluvit, pokud vidíte stejně jako já tyto kapitoly různě proházené...
  Nevím si s tím rady... Ať to upravím kolikrát chci, stejné se to opět vrátí zpadky...
  Mám dokonce staženou i beta verzi wattpadu, tak to upravit jde ale pokaždé, když se tam poté vrátím, nebo se podívam na normální verzi, je to opět přeházené...
  Doufám, že to tak vidím jenom já...

  ,,Za co?" Zeptal jsem se. To já jsem mu měl poděkovat! Ne on mě.
  On nejspíš takovou otázku čekal páč jen otočil o pár dalších stránek. Jeho písmo na něm už nebylo zdaleka tak roztřesené jako na tom, co napsal úplně první.
  Na něm stálo: ,,Za to že jsi mě opravil a že tu mohu být." Musel jsem se pousmát ale když otočil na další stranu, už jsem se i zasmál.
  ,,A také jsem se tročku nudil..." Ani nevím proč mě to rozesmálo... Možná ten jeho výraz u toho...
  ,,Koukám že máš pořádnou spotřebu papírů." Konstatoval jsem. On na to jen pokrčil rameny. No jo, nějak se se mnou dorozumívat musel a ani jeden z nás znakovou řeč neuměl...
  Vlastně jsem si předtím ani neuvědomil jak se tu musel celý den nudit. Mohl se sice vypnout ale i tak. Chápal jsem že se mu do toho asi moc nechtělo, přeci jen několik let byl pouze vypnutý.
  ,,Tak já ti zítra přinesu něco na čtení. Ať se tu tak nenudíš. Ještě bys mi to tu do týdne vymaloval..." Dlouze jsem si zívl a omluvně se na něho zahléděl.
  ,,Promiň ale už půjdu spát. Jsem strašně unavený..." Zřejmě očekával že si s ním budu chvíli povídat nebo tak nějak, protože to vypadalo jako by byl zklamaný a možná i trochu smutný. Ale zřejmě respektoval to že jsem člověk a ten prostě spánek potřebuje.
  ,,Opravdu se omlouvám. V týdnu jsem ze školy většinou úplně hotoví ale slibuji ti že o víkendu si na tebe najdu trochu času." Znělo to trochu divné ale on přikývl a posadil se ke štěně o kterou se potom opřel ale dřív než mu stihli ztmavnout oči jsem na něj zavolal.
  ,,A byl bych rád kdyby jsi mě zítra vzbudil trochu šetrněji!" Doufám že to slyšel protože jestli ne a on mě zítra vzbudí svým řevem tak si asi začnu zamykat pokoj.

  Něco do mě drclo ale já tomu nevěnoval pozornost. Příliš pozdě mi došlo jaké to pro mě bude mít následky...
  O chvíli později jsem ucítil dost nepříjemnou bolest a chlad. Tentokrát nevidal uši ničící zvuk ale přichystal mi bližší poznání mé podlahy...
  S mrmláním jsem vstal poněvadž mi byla zima a trochu naštvaně jsem se na něj podíval. Jen pokrčil rameny a vydal se zpět dolů do dílny.
  Začal jsem se převlékat. Jak vůbec ví kdy se má zapnout? To má v sobě hodiny či co? Nebo nade mnou stojí celou noc? Už jen při té představě mi přejede mráz po zádech. Doufám že to ne... Je sice fajn ale... Bylo by to Dost divný...
  Když opouštím dům všímám si že tu nikde nevidím její auto. Že by vzala vážně to co jsem jí tehdy řekl? Že má rovnou zůstat s ním? No, mě to může být jedno, jen ať ho netahá k nám domů, ještě by ho uviděl a to by nedopadlo dobře...
  Když přijedu do školy okamžitě zamířím do svojí třídy a jako jeden z prvních se posadím do lavice. Okolo mě sedí ještě dva další žáci, šprti, kdo jiný chodí tak brzo do školy že? Tedy... Teď jsem tu taky, to jo... Musím si ještě rozvrhnout čas, abych tu příště zas nebxl tak brzy.
  Nic proti těm kolem mě nemám ale že bych se s nimi dal do řeči to také ne.
  Začíná hodina a do třídy se nahrne zbytek mých spolužáků. Někteří na mě překvapeně pohlednou. Musí je šokovat že jsem dneska přijel dřív.
  Do třídy vejde učitel a po úplně zbytečném pozdravu začne zapisovat jména těch, kteří chybý.
  Mé jméno ani neřekl tak se musím přihlásit. Sice moc nechápal ale to mi bylo jedno. Do třídy náhle vejde ten samý kluk, kterého jsem viděl včera. Vypadal dost unaveně.
  Pomalu si šel sednout na své místo. Doprovázel jsem ho pohledem. Něco mi na něm nesedělo. Když si sedal, lehce sebou trhl. Nevypadal moc dobře... Že by mu tentokrát udělali víc než jen rozházeli věci?
  Potom ale učitel začal s výkladem a já, protože jsem moc líný učit se doma, jsem obrátil svou pozornost na něj.
  Tohle není můj problém. Ten, se nacházel u mě doma...