Jediný...

21.kapitola

  Kristal se na chvilku zarazila, pak se však rychle otočila na Bena a křikla. ,,Tak mě podpoř né?!"
  Pohlédl jsem na Bena. Čekal jsem co z něho vypadne. On se však kupodivu postavil vedle mě.
  ,,Z toho co jsem pochopil Sam potřeboval pomoct a vy jste ho opustili. Nemůžeš chápat jaké to je stratit blízkou osobu dokud jí neztratíš Kristal. Já vím jaké to je..." Odmlčel se a já na něj překvapeně pohlédl. Jak mohl vědět...
  ,,Fajn!" Zavrčela Kristal uraženě. ,,Tak jděte oba dva do háje!" Křikla a naštvaně odkráčela pryč. Ten pes tu však překvapivě zůstal.
  ,,Díky Bene." Usmál jsem se na něj. On mi úsměv rozpačitě oplatil.
  ,,Není zač. Už jsem těch jejích keců měl stejně tak dost." Zasmál se. Já se však nesmál. Musel jsem myslet nad tím, co před chvílí řekl.
  ,,O koho jsi přišel?" Zeptal jsem se a on ztuhl.
  ,,Víš já... Nerad o tom mluvím." Uhl pohledem. Už jsem chtěl říct že mi to tedy říkat nemusí, nejsem tak blbej abych dvakrát udělal tu samou chybu, když v tom pokračoval zcela sám. ,,Matka před pár lety zemřela a já zůstal s otcem. Není to jako s tvou matkou, on se o mě zajímá ale... Ale je to něco jiného a také... Můj otec není tak úplně normální."
  ,,Řekni mi kdo je normální." Pokrčil jsem rameny. Ben na mě upřel svůj ledový pohled.
  ,,Zbláznil se." Zavrčel. ,,Proto se matka zabila. Pořád blekotal něco o živých robotech až matka nesnesla ten posměch..."
  Překvapeně jsem na něj zůstal hledět. Nevím co mě dostalo víc. Jestli to, že se mi s tímhle svěřil. To, že jeho matka spáchala sebevraždu. Nebo to, že jsem možná přeci jen našel jednoho ze zaměstnanců té pizzerie...
  Ale co Benovu otci mohl Spring a nejspíš další jako on provést že se z toho zbláznil..? Vždyť Spring je v pohodě! Tedy... V rámci možností...
  Nechtěně jsem si vzpoměl na ten sen, nebo také jak Springtrapovy zasvítili na chvíli oči rudě, když jsem ho omylem naštval. Že by se takto předtím chovali?
  Pohledem jsem zabloudil k té skříni. Tohle ze Springa musím dostat! Ale opatrněji než předtím...
  ,,Já... Asi už půjdu." Řekl najednou a vydal se ven.
  ,,Bene! Počkej!" Zvolal jsem a on se na mě překvapeně otočil. ,,Dvě otázky." Řekl jsem a on pokýval pomalu a smutně hlavou.
  ,,První: Nechceš svést? Do vesnice to není zrovna kousek. A zadruhé: Čí je ta koule chlupů co mi právě rozházela všechno nářadí?" Ukázal jsem na toho psa co si právě hrál s mým šroubovákem... Fuj...
  Ben se zatvářil omluvně a rychle to tomu psovy sebral. ,,Promiň, byl Kristal ale ona už ho nechce a já neměl to srdce abych sledoval, jak ho dává zpět do útulku."
  ,,V pohodě. Stejně tu mám bordel pořád." Typická Kristal. Nejraději bych jí jednu vrazil.
  ,,A pokud ti nebude vadit že se s námi sveze i Max tak bych tvou nabýdku rád přijal." Max, jak originální jméno pro psa... Pomyslel jsem si ale pokýval hlavou jako že v pohodě.
  ,,Běž zatím ven. Jen zamknu barák a hned za tebou příjdu." Řekl jsem. Ben jen přikývl a vydal se ven. Okamžitě jsem zamýřil k té skříni.
  ,,Promiň Springu." Řekl jsem hnad jakmile z ní vykoukl. ,,Jedu teď na chvíli ven ale brzy se vrátím." Pokýval zamyšleně hlavou a opět zmizeli za dveřmy té železné skříně...
  Divný... Ale teď jsem neměl čas to řešit...

《{▪}》

  Nebyl jsem z toho psa příliš nadšený ale co se dalo dělat? Ben se ho snažil udržet v místě pro nohy spolujezce, protože jsem pro něj neměl žádné jiné místo a ten pes pochopitelně, protože patřil Kristal, neuměl poslouchat...
  Konečně jsem zastavil až před Benovým domem. Musel mě sem navigovat páč jsem tu ještě nebyl. Také jsem byl rád, že jsem při cestě sem nenaboural... Zatracený psisko...
  ,,Tak... Díky za svezení." Řekl Ben a vystoupil z auta. Urychleně jsem udělal totéž.
  ,,Doprovodím tě." Pokrčil jsem rameny, když na mě Ben překvapeně pohlédl.
  ,,Jak chceš..." Zamumlal a vydal se k domu se mnou v závěce. Dřív než se však Ben stihl dotknout kliky se dveře prudce otevřely a v nich stál vysoký, na některých místech už lehce prošedivělý, muž.