Jediný...

6.kapitola

  Samota...
Né taková jako tehdy.
  To je teď mé prokletí...
Nezasloužím si žít...
  Kéž bys mě tam tehdy nechal...
Jsem sám, navždy...
   Nikdy už tě neuvidím, nikoho!
Za to mohu já,
  Jen já!
Neboj se, nikdy nezapomenu...
  Kéž bys ale ty zapoměl na mě!

<{《》}>

  Prudce se posadím a rychle oddechuji. Byl to jen sen... Rozhlédnu se po mém pokoji. Stejně se musím ujistit!
  Vyskočím z postele a seběhnu schody. Dílna je zcela v pořádku a v jednom rohu sedí on. Neseděl předtím jinak? To je blbost... Pořádně si ho prohlédnu. Zdá se mi to nebo se na mě dívá?
  Zatřesu hlavou. Byl to jen sen. Znovu na něj pohlédnu. Ani se nepohl, jsem blbej.
  Rudo-oranžová krásně ozáří mou dílnu. Podívám se ven z okna. To je poprvé po několika letech co vidím východ slunce...
  Tak, když už jsem vstal... Můžu se vrhnout ho jeho opravy.
  Převléknu se a nasadím si rukavice. Tohle bude na dlouho...
  Nejdřív z něho musím sundat to co se na něj natavilo při tom požáru. A to bude fuška páč toho je fakt hodně!
Kleknu si k němu a pustím se do práce. Náhle mi zakručí v břiše. Malá pauza neuškodí...
  Když však vzhlednu, zjistím že ta chvíle co jsem na něm pracoval byla ve skutečnosti půl den... Cože? To bylo tak dlouho?
  Dojdu si pro něco ho ledničky a pokračuji. Konečně jsem měl za sebou tu nudnější část, teď mě čekala zábava!
  Ale bude to jistě stát spoustu peněz. Budu muset vyměnit téměř všechny díly... Počkat. Jak to?
  Vyzkouším jeho kloub na ruce. Šlo s ním otáčet naprosto bez problémů. Jako by se ho žár vůbec nedotknul... Ale to je blbost! Z čeho mohl být že mu žár vůbec neublížil? Přímí plamen by mu všechny součástky měl roztavit.
  No, to nevadí. Alespoň nebudu muset nic měnit. Asi.
  Začnu si prohlížet jeho oblek. Tak bych to asi měl zvát... Začnu hlavou. Chybí mu spodní čelist ale co je tohle? Pomyslím si a opatrně nadzvednu jeho "hlavu."
  Okamžitě jí ale vrátím zpátky. Pane jo, fuj... Teď nevím jestli bych neměl zavolat policii. Raději sednu k počítači a zadám tak ,,Smrt ve Freddyho pizzerii."
  Vyjede mi hned několik článků. Vraždy, Smrt šesti děti... Bože. Vždyť to byla pizzerie pro děti! To byl možná důvod proč moji rodiče nechtěli abych tam chodil...
  Nakonec najdu článek, který jsem hledal. Takže o tom policie věděla a přesto ho tam nechala... Zvláštní, ale proč né?
  Podívám se na hodiny. Cože?! To už je tak pozdě? Ach jo... Tak to vypadá že dnes s jeho opravou končím. Musím se ještě podívat na tu příšernou lednici...

<{▪}>

  To bylo nekonečné... Bude s tím víc práce než jsem si myslel. Doufám že to stihnu...
  Unaveně jsem si lehl na postel. V poslední době jsem večer vždy na pokraji sil. Mám toho prostě hodně...
Pomalu usínám...

<{《》}>

  Náhle se ozve rána!
Prudce se vyšvihnu do sedu. Poslouchám, ale nic. Pomalu si opět lehám. Asi se mi to zdálo.
  Dalších hned několik ran mě ubezpečí o tom že tomu tak není.
  Nezdá se mi to? Jako včera? Pomalu vstanu a sejdu schody. Celá dílna je zničená... Přesně jako v tom včerejším snu. Tohle musí být sen. Opět jen sen.
  Ze stolu, opět zůstal jediný celý, si vezmu baterku. Okamžitě však namířím baterkou na dveře. Jsou zavřené...
  Čekám až z nich vyjde. Ale nic se neděje. To je zvláštní... Vše je stejně rozbité, dokonce se mi zdá že jsou ty rozházené věci na stejných místech tak...
  Proč tu není i on? Je snad tentokrát něco jinak? Co když to není sen, ale skutečnost?
  Pak však uslyším křik. Bože! Já zapoměl na mámu!
Prudce otevřu dveře a běžím k ní do ložnice. Nic. Není tu! Kde by jen mohla být? Už ani neslyším křik. Proboha! Snad se jí nic nestalo. I když mě občas štve je to přeci moje máma.
  Doběhnu do kuchyně, na rozlité vodě mi uklouzne noha a já přistanu na zádach na chladné zemi.
  Au... Zazkučím bolestí. To vážně hohdně bolelo...
  Co tu ta voda vůbec dělá... Ztuhnu. To není voda! Na to je to až moc lepkavé...
  Prudce se posadím a jen zírám na tu podlahu. Nemá být rudá... Né...
  Našel jsem jí... Ležela tam na zemi, nehybná... Né, to se nemohlo stát! Né!
  Ozvali se kovové rány... Mě to však v tuto chvíli bylo jedno...
  Jen si pojď ty železný démone... Stejně už nemám co ztratit.
  Odhodlám se vzhlédnout, jen abych uviděl ty jeho rudé oči... Měli jen jediný cíl.
  Zabíjet...

  Důvod, proč sny nejsou napsané kurzívou je prostý, aby jste si nebyli jistý, co je sen, a co realita 😅
Doufám, že vás tím moc nezmatu.