Secretary Byun || Chanbaek

Kapitola osmá - Rada do života

„Kdy má Baekhyun odejít?" Paní Parková ležela na posteli. Na hlavě měla světle růžovou čepici, která zakrývala fakt, že se pod ní nacházelo jenom pár vlasů. Její kůže byla bledší než obvykle a její oči vyzařovaly únavu, jež její tělo pociťovalo posledních pár týdnů. 

Začala pravidelně docházet na chemoterapie a pravdivé informace o jejím stavu, dostávala pouze ona. Doktoři její rodině a přátelům, říkali, že stále existuje nějaká šance. Poprosila je o to, stejně jako Baeka tehdy, kdy s ní seděl na posteli a poslouchal výsledky prvních testů. Snažila se působit svěže a radostně, ale každým dnem do bylo těžší a těžší. 

S faktem, že se jí teď odpočítávaly pouze poslední týdny byla smířená.  Nebo si to alespoň snažila vštěpit do hlavy. Při každé návštěvě své rodiny nebo přátel se snažila strávit ten čas jak nejlépe mohla. Nedávno s Baekhyunem a Chanyeolem při jejich návštěvě zdobili pokoj, tak že nyní byl plný fotografií a obrázků, všeho co měla ráda a dělalo jí radost. 

„Zítra." Povzdechl si Chanyeol a zadíval se na vrásčitou a bledou dlaň, kterou svíral v té své. Nechtěl na to myslet, ale musel a ten fakt ho držel v noci od spánku. Posledních pár dní měl znovu problémy s tím zamhouřit oči. „Ty ho máš rád, že ano? Ne jen jako přítele." Podívala se na svého smutného syna a stiskla mu slabě dlaň. 

„Ne.. Já přeci-.." Zavrtěl hlavou, ale jeho matka ho přerušila. „Nevyčítám ti, že máš rád muže a nebude ti to vyčítat ani nikdo okolo tebe. Vidím jak se na něj díváš pokaždé, co jste spolu. Je to jako kdyby si se najednou ocitl někde mimo své tělo a jeho hlas ti vykouzlil uvnitř těla ty pověstné motýlky. Nemám pravdu?" Pousmála se na něj a pohladila ho po světlých vlasech. Chanyeol si skousl ret. Jeho oči se na světle zaleskly. 

„Neplakej synu. Tohle není moment, který by se nedal vyřešit a neměl šťastný konec... Když je láska pravá, vždy si najde cestu a já ti můžu říct, že ona je a necítíš jí jenom ty. Jen to někdy trvá déle než člověk čeká a poté má pocit, že se nic nestane. Láska totiž není jen o vzhledu. Je to o tom, co vše cítíš, když jsi s osobou, kterou miluješ. Co cítíš když jsi s ním?" Zeptala se ho a přitáhla si ho do mateřského objetí. 

„Štěstí, důvěru, radost." Chanyeol potichu vzlykl do jejího svetru a objal jí ještě více. Bolelo pomyslet na to, že ho zítra ztratí. „A přesně tohle je definice té pravé lásky. Chci, aby si byl šťastný a měl důvod se usmívat. Řekni mu, co cítíš než bude pozdě. Věřím, že to nakonec skončí dobře. Tak mě nezklam ano? To je mé přání. Buď šťastný. Ať je to kdekoliv a s kýmkoliv. O štěstí se musí bojovat."

---

Baekhyun do krabice položil poslední věc ze svého stolu. Byl to malý zápisník plný zápisů, které psal už před pěti lety. Tehdy vše bylo zmateně napsané a přeškrtané. Pousmál se nad lepíky, které měl všude po stránkách nalepené a uložil ho do krabice, kterou víkem uzavřel. Stejně tak jako kapitolu svého života. 

„Znám tě sotva pár týdnů, ale budeš mi chybět. Dávej na sebe pozor, uč se a často nás navštěvuj. Nebo alespoň zavolej a zajdeme si na oběd." Yeri ho srdečně objala jako svého vlastního syna a spravila mu límec košile. Pustila přitom k němu Chena, jenž čekal hned za ní. 

Silně Baeka stiskl, div mu nevyrazil dech. „Proboha Chene. Ještě mě udusíš." Zasmál se a poplácal ho lehce po zádech. „Opovaž se propadnout. Pořádně jez ať nejsi takový prcek a někdy se trochu odvázej. Třeba si konečně někoho najdeš." Mrkl na něj a rozcuchal mu jeho tmavé vlásky, které měl tak pečlivě učesané.