Secretary Byun || Chanbaek

Kapitola pátá - Ten pohled

Kyungsoo seděl na jedné z pohovek ve společenské místnosti. Baekhyun přitom s hlavou v jeho klínu ležel se zavřenýma očima a předstíral tvrdý spánek, stejně tak jako Dyo, který mu prohraboval vlasy. S Yeri se domluvili, že ihned, co ti dva nahoře vyjdou z kanceláře a budou se po nich shánět, pošle je právě za nimi do třináctého patra. Tak zněl jejich plán.

Jako na zavolanou se dveře výtahu konečně otevřely a z nich vystoupil Kai i Chanyeol. Oba dva vypadali poněkud zmateně a naštvaně najednou, jelikož jim ještě před tím řekli, že na ně počkají společně s Yeri. „Kyungsoo?" Podíval se na něj se svraštěným obočím Kai a zatřepal s ním, aby se probudil. Pohled na to, jak jeho přítel prohrabuje vlasy někomu jinému než jemu ho zevnitř sžíralo.

 Kyungsoo však na odpověď jen zamručel, podepřel si bradu dlaní a pokračoval v prohrabování Baekových vlasů, což vytáčelo pro změnu i Chanyeola. „Hej Soo. Vstávej. Jdeme domů." To už Kyungsoo zapojil své herecké schopnosti a pomalu si protřel oči. Rozstřeleným pohledem se přitom podíval na Kaie. „Hmm?" Zamumlal a nadzvedl obočí, přičemž se ani nehnul. 

Kai se podíval na Chanyeola a hlavou krátce kývl k Baekovi. Chanyeol nemeškal ani sekundu, přešel k menšími a přejel mu prsty po krku. Věděl jak moc byl lechtivý a nesnášel když mu někdo sahal na krk. Baek sebou trhl a málem mu jednu vrazil, kdyby Chanyeol nezastavil jeho dlaň dříve než se dokázala setkat s jeho tváří. „Za hodinu máme být na charitativním večírku a ty si tu ležíš v mikině. To, že chceš dát výpověď neznamená, že budeš porušovat pravidla." 

Za zápěstí, které mu držel ho vytáhl prudkým trhnutím na nohy a podíval se na Kaie. „Mějte se vy dva a opovaž se mi tu udělat nepořádek." Mrkl Chanyeol spiklenecky na Kaie, který se jenom ušklíbl a otočil se zpět na Kyungsooa, který na něj vystrašeně hleděl. 

Baekhyun se brzy ocitl znovu v rohu výtahu. „Neříkal jsem ti náhodou několikrát, že tady nic takového nechci vidět? Nechtěj mě naštvat nebo zítra nebudeš chodit a já se postarám o to, aby jsi si to všechno pamatoval." Chanyeol teď byl jen milimetry od jeho tváře. Pažemi mu zatarasil jakoukoliv únikovou cestu a uvěznil ho tak v rohu. „Rozumíme si?" Naklonil hlavu na stranu a Baek polekaně přikývl hlavou. 

„Nádhera." Usmál se samolibě a odtáhl se od něj. Opřel se zády o stěnu výtahu, překřížil nohy a založil paže na hrudi. „Yeri ten zbytek práce dodělá. Zastavíme se u tebe doma, ty se konečně převlečeš a pojedeme. Co jsem tak zaslechl, má matka se na tebe velice těší, takže očekávám, že jí nezklameš." Pronesl Chanyeol a když se ozvalo cinknutí a dveře výtahu se znovu otevřely, tentokrát v podzemních garážích, vyšel ven směrem k jeho autu. 

Baekovi nezbývalo nic jiného než ho následovat. Nastoupil s ním do auta na místo spolujezdce, zkontroloval jestli má u sebe klíče od bytu a mobil a poté vyjeli do odpoledního Seoulu. Bylo něco málo po páté hodině a všichni se vraceli z práce anebo z pozdních univerzitních hodin. Cesta k jeho bytu naštěstí proběhla hladce a tak za patnáct minut už oba dva vcházeli do bytu. 

Chanyeol se totiž nechtěl nechat přemluvit, aby zůstal v autě a počkal na něj. Místo toho si šel prohlížel fotografie vystavené na poličce v předsíni. Baekhyun si šel mezitím dát rychlou sprchu, vyčistil si zuby a u toho si oblékal tmavě šedý oblek s černou kravatou i vestičkou. Když vyšel z koupelny, utírajíc si své tmavé vlasy do ručníku, spatřil Chanyeola prohlížet si fotku jeho matky na její první chemoterapii.