Secretary Byun || Chanbaek

Kapitola devátá - Proč?

Oba dva se museli přesunout dále. I když se tak ani jeden necítil, život kolem nich kvůli nim hodlat nezpomalil. Spíše naopak jim připadalo, že se ještě zrychlil. 

Baekhyun se dostal na univerzitu, konkrétně na fakultu medicíny. I když to byl jeho dlouhodobý sen, necítil, že by si ho plnil, když seděl na přednáškách o anatomii a nebo nervech v lidském těle. Studentský život byl mnohem volnější než ten pracovní, který již stihl zažít. Někdy se přistihl, že mu v rukách nervozitou těkalo, když měl všechno hotové a nebylo nic, co by mohl udělat navíc. 

Všechny své zápisky z hodin měl organizované podle způsobů, které ho Chanyeol naučil tak, že až nebezpečně připomínaly spíše kancelářské složky než studijní materiály. Hodně lidí si ho za to ze srandy dobíralo, ale on měl ten systém tak zakořeněný ve své hlavě, že se ho nedokázal zbavit. Nebo spíše nechtěl, protože mu připomínal těch pět let, které prožil. 

I když si našel hned několik nových přátel na hodinách, na které docházel, nebyl nijak více odvázaný. Odmítal s nimi chodit večer do klubů nebo si dovádět z ulic prostitutky, jak to někteří měli v oblibě. Brzy došel k závěru, že se cítil být naprosto neužitečný. Měl nutkání někomu neustále pomáhat s jeho prací, ale vždy si uvědomil, že tady není v práci, ale na škole. 

Jak moc mu chyběly ty obědy s Kyungsooem, Chenem a Yeri. Upřímně už několikrát uvažoval, že se za nimi zastaví, ale nechtěl je rušit od práce. Cítil se, že by je nyní spíše zdržoval a tak se od nich každým dnem vzdaloval více a více.

Dnes to byly tři týdny poté, co odešel z práce. Zrovna s BamBamem vycházel z univerzitní budovy. Měli poslední hodinu zdravého životního stylu v tom to týdnu. To byla hodina, jež Baeka bavila ze všech nejméně. Prakticky všechno znal z reálného života a nic zajímavého si z toho dvouhodinového sezení nikdy nevzal. Spíše si jen bezmyšlenkovitě čmáral do sešitu a dělal, že dává pozor. 

BamBam mu zrovna říkal nějaký vtip a oba dva se od srdce smáli, když nevědomky narazili do osoby, které vypadly složky ze dlaní na zem po onom nárazu. „Omlouváme se. Nedávali jsme pozor." Omluvil se pohotově Baek a začal sbírat složky ze země. Zarazil se, když na nich uviděl logo Park Industries. Vzhlédl k osobě, která také klečela na zemi a sbírala své věci. Byla to Yeri. 

„Yeri?" Zamrkal nevěřícně a dívka před ním po zaslechnutí známého hlasu, okamžitě zpozorněla. „Baeku? No ne!" Vrhla se mu kolem krku a nadšeně ho objala. „Chyběl jsi mi!" Její oči zalily slzy. Baek jí jemně pohladil po zádech a pousmál se. BamBam je přitom sledoval a usoudil, že by je neměl rušit, proto poklepal svému kamarádovi na rameno a vymluvil se na to, že musí spěchat na autobus. 

„Jak se ti vede?" Zeptala se ho a vzala zbytek svých složek do dlaně. „Jde to. Je to dobrý." Pokýval hlavou a v tu chvíli jí zalhal. Kdyby mluvil pravdu, řekl by jí, že by s tím nejraději sekl hned teď, což se mu nepodobalo ani v nejmenším. „Máš čas? Kousek odtud má moje matka kavárnu. Vypadáš, že káv nutně potřebuješ." Ukázal směrem k ulici, kde se kavárna nacházela. Yeri chvíli váhala a nakonec přikývla. Oba dva se proto vydali přes cestu a za pár minut došli do malé, ale přitom nádherné a vzdušné kavárny. 

Byla vymalována do krémové barvy, na stěnách visely fotografie Seoulu a na parapetech u oken byly v květináčích šlechtěné rostliny, které celou místnost oživovaly svou pestrobarevností. Baek tady poslední dobou chodil radši a radši. Mnohdy pomáhal své matce i když nemusel a věděl, že by to zvládala, ale vzpomínal tak na paní Parkovou, za kterou už tři týdny nezašel. Cítil se celkem provinile, ale on se nechtěl setkat tváří v tvář s Chanyeolem.