Vlčice

Je toho moc

O měsíc později.......
Za ten měsíc jsem stačila pohádat s Isaacem a pak jsme se samozřejmě udobřili. Srovnala jsem dvojčata, ale musím přiznat, že se v boji zlepšili. Učitelka Blake je mrtvá, což znamená hrozba zažehnána, Derek chvíli....dalo by se říct, že truchlil. Deucalion odešel z města, takže je klid a dvojčata tu zůstala, snaží se dostat do Scottovi smečky, Stiles samozřejmě zuřil když to zjistil a já.....no já je teď nenávidím o něco míň, ale pořád jsem ve střehu.  Jo a ještě něco, matka se vrátila že služební cesty byla doma dva týdny a teď je zase pryč, na dobu neurčitou, už poznala Dereka a myslím, že se ho bojí a popravdě se jí ani nedivím. Při posledním incidentu s Deucalionem Derek málem umřel a já se z toho složila. Kali toho samozřejmě využila a sfetovala mě nějakým divným druhem oměje. No a co se nestalo našel mě Ethan a zavolal Aidena......
"Ty si ten na E nebo na A?", zeptala jsem se jednoho z těch psychopatických dvojčat.
"Ten na E, jsem Ethan a až ten na A zjistí, že ti pomáhám tak mě asi přizabije. On má teď hodně deprese víš.",řekl v tu ránu se otevřeli dveře.
"Jak to bylo, jo už vím. Ethan říkal, že máš deprese, potřebuješ obejmout?", zeptala jsem se Aidena.
"Je to hodně špatný že jo?", zeptal se Aiden Ethana.
"Hooodně moc.", začala jsem se smát a pak už si pamatuju jak jsem byla v Isaacově náručí u Dereka v domě.
Takže si to shrňmeme, já se chtěla obejmout jednoho z těch psycho alf, sfetovala mě  fakt hodně. Derek je naštěstí v pohodě,vlastně všichni byli a jsou v pohodě,  teda kromě smečky alf.
My jsme to fakt dokázali, my dokázali porazit smečku alf  a temného druida. S Lydií jsme teď nejlepší kámošky a Alli odjela z města do Francie se svým otcem, chybí nám, ale voláme si s ní, teď už míň, ale víme o sobě. Ten měsíc jsem se poprvé neovládla za několik měsíců a to kvůli tomu polenu a ano je to Stiles. Hádala jsem se s ním úplně o kravinách a on mě tak strašně vytočil a kdyby tam nebyl Scott, no tak to nevím co by se stalo. Šel ze mě docela strach.
Pamatuju si i jeden moment z večeře minulý týden . Byli jsme s Isaacem, Scottem, Stilesem a Lydií na večeři a přišla řeč na vlkodlaky.
"Vím, že jsi vlkodlak taky, ale nevadí ti, že chodíš s vlkodlakem?",zeptal se mě Stiles.
"Ne no víš já..........no na rovinu vždycky jsem chtěla štěně.", řekla jsem a všichni dostali záchvat smíchu a dokonce i Isaac, což jsem se divila.
"Nápodobně vlčice.", oplatil mi Isaac. Já vlastně ani nechápu jak jsem se mohla tak rychle zamilovat. Vždyť jsem ho znala, no krátkou dobu, ale tohle byla ta láska na první pohled. Nikdy jsem v to nevěřila, dokud jsem to sama nepoznala. Mám tady kamarády a hodně kamarádů, mám svoji smečku za kterou bych položila život a tátu a no občas i nevlastní matku a tak jsem se rozhodla říct jim celý svůj příběh, celou pravdu.