Am I supposed to love you again?

3

Naposledy jsem se podívala do zrcadla a kritickým pohledem zhodnotila svůj zevnějšek. Červená dokonale ladila s černou a s mými tmavě hnědými vlasy. Přesto se mi zdálo, že mi něco chybí. Podívala jsem se znovu na svůj obraz a došlo mi to. Chybí mi ta jiskra v očích, která tam ještě do nedávna byla. Přesněji řečeno, do dnešního rána.

Zavibroval mi telefon. Taxi už čeká. Sjela jsem tedy ze své pevnosti a vydala se vstříc nadcházejícímu večírku. Dívala jsem se z okna auta na osvětlené Toronto a byla ztracená v myšlenkách. Řidič mě upozornil, že jsme na místě a já se rychle vzpamatovala. Podala jsem mu peníze s poznámku, aby si drobné nechal a vystoupila jsem. Ovanul mě chladný vzduch. Nasála jsem ho do plic a vydala se ke dveřím hotelu. Portýr mi otevřel dveře a mile se na mě usmál. Oplatila jsem mu úsměv a vešla. Odložila jsem si kabát a vydala se za hlukem. Cestou jsem z tácu jednoho číšníka vzala sklenici se sektem. Dneska se budu potřebovat posilnit.

Rozhlédla jsem se po místnosti plné zaměstnanců společnosti se svými protějšky. Zatím jsem nikde Sebastiana neviděla. Citelně se mi ulevilo. Chtěla jsem jen v klidu přežít tuhle večeři a co nejdříve se odtud vytratit. Upila jsem ze své sklenice a zkoumala, ke které skupince bych se mohla přidat. Ve finále mě ani jedna skupina nepřiměla navázat , a tak jsem stála stranou.

Přesně jak jsem si myslela. Všichni oblečeni do nejnovějších kousků těch nejdražších módních návrhářů. Stále jsem nechápala, jak někdo může utrácet takové jmění za šaty, které si na sebe vezme jen jednu. Byly smysluplnější věci, za které člověk mohl utratit peníze. Znovu jsem upila ze sklenice a podívala se na otisk rtů, který jsem tam zanechala, když se ke mně přidala Anne. Nebyly jsme sice kamarádky, ale byla jedinou osobou, se kterou jsem si dokázala popovídat i mimo pracovní prostředí.

„Už jsi viděla nového šéfa?" zeptala se a upila ze své sklenice. Otočila jsem se k ní. Neměla jsem potřebuji jí vyprávět, že nejen, že jsem ho viděla, ale mám s ním i společnou minulost.

„Jistě, při podpisu smlouvy." Hlupačko.

„Zapomněla jsem. Docela fešák, nemyslíš?" podívala se na mě. Pokrčila jsem rameny. Usoudila jsem, že bude nejlepší, když si o tohohle tématu budu držet stranou. „Musím uznat, že bych nepohrdla, kdyby mě tenhle fešák pozval na večeři," přisadila si Anne. Měla jsem co dělat, abych na ni nekoukala s otevřenou pusou. Na druhou stranu jsem musela uznat, že kdybych Sebastiana neznala, asi bych taky chtěla, aby mě pozval na večeři. A kdo ví, možná bych na pozici Anne snila i o něčem víc. Nebylo pochyb, že ten kluk, kterého jsem znávala dospěl. Stal se z něj muž.

„Dámy a pánové," ozval se jeho hlas zesílen mikrofonem. „Rád bych si vás dovolil pozvat ke slavnostní večeři." Otočila jsem se za jeho hlasem a spatřila ho stát na vyvýšeném podiu.

Všichni se pomalu začali scházet ke svým místům u stolu, a tak jsem následovala jejich příkladu. Hledala jsem místo označené svým jménem a musela jsem obejít celý stůl, než jsem našla svou jmenovku. V čele stolu. Napravo od něj. Napravo od Sebastiana. To nemůže být pravda. Polkla jsem, tohle bude dlouhá večeře. Znovu se mi zježily chloupky na šíji a zjitřily my smysly. Cítila jsem jeho dech na svém krku, jak se lehce otírá o mou rozpálenou kůži.

„S dovolením, Tine," zašeptal k mému uchu a odtáhl připravenou židli. Srdce se mi rozbušilo zběsilou rychlostí a hrozilo, že mi vyskočí z hrudi. Jak mám přežít celou večeři v jeho přítomnosti? Myslím, že nikdo nečekal, že budu jeho hostem, sedíc napravo od nového majitele. Sexy majitele. Posadila jsem se. Přejela jsem pohledem zbývající publikum, nikdo tomu nevěnoval pozornost, až na Anne, která si mě změřila žárlivým pohledem. Skvělý, to jsem přesně potřebovala. Dopracovat se k tomu, že mě moje asistentka bude nenávidět jen proto, že mám s někým společnou minulost, o které ona neví. A ani se o ni nedozví.