Am I supposed to love you again?

7

Rozhlédla jsem se po útulném interiéru. Nejvíce mě zaujal krb a v něm plápolající oheň. Probudil se ve mně pocit bezpečí a domova. Před krbem ležela kožešinová předložka. Přijde mi, že někdo tu naplnil veškeré mé divoké představy. Sebastian byl v kuchyni a vykládal tam nákup, zřejmě byl dobře připravený.

„Už mi povíš, kde přesně jsme?" Podívala jsem se na něj, ale zůstávala stát na svém místě. Ustrnul v pohybu. Nemohla jsem si nevšimnout, jak se mu chvějou svaly smíchem. Evidentně se mu líbilo trýznění a nechávání mě v nevědomosti. „Jsme kousek od městečka Whistler. Asi hodinu a půl od Vancouveru. Poblíž je národní park Garibaldi."

Ačkoliv jsem teď znala svou polohu, stejně jsem si nedokázala udělat obrázek, kde přesně na mapě Kanady jsme. Musím uznat, že jsem měla více zmapované okolí Toronta než Vancouveru. Z Toronta jsem vlastně nevystrčila paty, až do teď. „Aha, hm, a jak dlouho tady budeme?" Udělala jsem opatrný krok blíž k němu, zatímco stále vybaloval potraviny z tašek. Bylo jich poměrně dost. Nechal vykládání potravin a otočil se ke mně. Zkřížil paže na hrudi a podíval se na mě. Doslova mě propaloval pohledem.

„Tine," vzdychnul. „Budeme tady tak dlouho, dokud tě nepřiměju změnit názor. Aspoň trochu. Takže to vše záleží jen na tobě. Chci abys mě vyslechla."

Zkousla jsem si ret a zároveň jsem si všimla, jak se jeho svaly napjaly. Neměl rád, když jsem si kousala ret. Hm, takže záleží na mě, když povolím dřív, budu dřív doma. Když se zaseknu a nebudu ochotná s ním spolupracovat, můžu tu být třeba měsíc. Potřebovala jsem vstřebat všechny informace. Zaujala jsem stejnou pózu jako on a nakrčila čelo.

„Fajn, dám ti šanci na obhajobu," teď ze mě promluvila má profese, „ale je to poslední. Dvakrát do stejné řeky nevstoupíš a já se té zásady hodlám držet zuby nehty." I když hodlám? Musela jsem uznat, že ačkoliv se snažím držet se od něj dál, moc mi to nejde. I teď, když je z něj chlap má to své charisma, díky kterému jsem se do něj zamilovala, teď bylo jen umocněno dalšími atributy, které se za těch 5 let změnily.

„Zároveň tě chci upozornit, že pokud mě tu budeš držet déle, porušuješ tím mou osobní svobodu, za což bych na tebe mohla podat žalobu."

Potichu se zasmál, v očích mu tančily jiskřičky. „Koukám, že tvá drzost tam pořád někde je. Ano, Tine, porušuju tím tvou osobní svobodu. Ale je tomu tak? Copak tu nejsi zároveň i trochu dobrovolně?" Trefa do černého. Na jednu stranu měl pravdu. Byl to můj šéf, a neuposlechnout jeho nařízení by mě také mohlo stát místo. Vlastně jen kvůli tomu jsem s ním jela do Vancouveru. Věděl, na co zacílit a jak dosáhnout svého. Vzdychla jsem.

„Pokud se chceš převléct, své věci jsou v ložnici v prvním patře." Podívala jsem se na něj, vrátil se ke své činnosti vybalování potravin. Vydupala jsem tedy po schodech nahoru do prvního patra. Stále jsem nemohla uvěřit svým očím, celá tahle chaloupka byla jako z pohádky. Došla jsem do ložnice a upoutal mě výhled z okna. Dole pod námi se skvělo jezero, poslední sluneční paprsky se odrážely od hladiny a vytvářely úžasnou podívanou.

Našla jsem dvě tašky, ve kterých bylo mé oblečení. Vytáhla jsem tepláky a obyčejné tričko. Musela jsem uznat, že je super převléct se z upnutých pracovních věcí do něčeho příjemnějšího. Vlasy jsem si stáhla do drdolu a naposledy se podívala na ten krásný výhled. Otočila jsem se ke dveřím, a chtěla sejít zpět dolů do kuchyně, ve dveřích stál ale Sebastian. Propaloval mě pohledem. Opět jsem si zkousla ret.

„Sebastiane," vyhrkla jsem. Zvednul jedno obočí a koutky úst se mu zvlnily do úsměvu.

„Ano, Tine?" zeptal se, nespouštěl ze mě pohled. Opět mi na krku naskočila husí kůže, které se pomalu šířila i na ostatní části mého těla. „Večeře je hotová," upozornil mě nakonec a otočil se k odchodu. Koukala jsem za ním, nakonec jsem přiměla své nohy k pohybu a vydala se za ním dolů. Musela jsem uznat, že jsem měla hlad jako vlk, a při té vynikající vůni, která se linula všude jsem nemohla zadržet sbíhající se sliny. Posadila jsem se ke stolu, kde bylo prostřeno přesně pro dva. Sebastian nalil do dvou sklenic červené víno. Upírala jsem pohled na talíř.