Am I supposed to love you again?

6

Probudily mně sluneční paprsky, které poskakovaly po mých tvářích. Otevřela jsem oči a přejela pohledem celý pokoj. Chvilku mi trvalo, než jsem si uvědomila, kde to jsem. Vyhrabala jsem se z postele a přešla k francouzským oknům. Podívala jsem se na Vancouver. Výhled byl skoro stejný, jako ten na Toronto. Ale i tak jsem nemohla popřít, že ten torontský mě uchvátil mnohem více. Chvilku jsem tam postávala a pak se vytratila do koupelny, kde jsem provedla nezbytnou hygienu. Převlékla jsem se a vyšla do obývacího pokoje. Už tam na mě čekala připravené snídaně a lísteček se vzkazem. Usedla jsem tedy ke stolu a pustila se do míchaných vajíček. Musím uznat, že byly výborné, přesně tak, jak mi je kdysi dělával on. Sáhla jsem po vzkazu. Po snídani mě vyzvedne Gavin a odveze na místo setkání. Podívala jsem se na hodiny. Musím uznat, že jsem si trochu přispala, ale po včerejšku jsem to potřebovala. Ocenila jsem tedy, že mě nechal spát.

Vyskočila jsem na nohy a vydala se tedy na recepci, kde už na mě čekal odvoz.

„Dobré ráno, slečno," usmál se na mě Gavin a vyprovodil mě ze dveří.

Pokývla jsem mu. „Dobré, Gavine."

Došli jsme k autu a Gavin mi je otevřel. Nasoukala jsem se dovnitř. Gavin obešel auto a sedl si na místo řidiče. „Mám přesné instrukce, kam Vás mám odvézt, slečno," podíval se na mě ve zpětném zrcátku. Jen jsem mu to odkývala. Nějaký vzdor by zde byl marný.

Dívala jsem se z okýnka, projížděli jsme centrem Vancouveru až jsme zastavili před jednou výškovou budovou. Gavin vystoupil a otevřel dveře na mé straně. Vystoupila jsem
a poděkovala. Stále jsem nedokázala pochopit, jak je možné, že se Sebastian změnil natolik,
že pomáhal i ostatním, a nejen sobě, jako to měl ve zvyku dříve. Ano, když jsem ho znala, byl to sobec zahleděný jen do sebe, nebo se spíš v něj vybarvil.

Nemohla jsem tomu uvěřil. Užívala jsem si společný čas. Každou minutu. Milovala jsem ho. Nechtěla jsem bez něj pomalu ani udělat krok. A on mě hrozně rozmazloval, každou chvíli jsem obdržela květinu, nebo mě vzal na večeři. Nechápala jsem, čím jsem si to zasloužila, a když jsem náhodou u něj zůstávala přes noc. Ráno jsem měla připravenou snídani – míchaná vajíčka, přesně tak, jak jsem je měla ráda spolu s English Breakfast Tea. Všechno kolem, co do té doby, než jsem mu kývla na nabídku vztahu bylo šedivé, bezbarvé a nevýrazné, teď dostávalo jasné a zřetelné obrazy, které byly barevné. Můj život se díky němu otočil o 365 stupňů. Podporoval mě v dokončení školy a stál při mně u všech mých pracovních pádů, které jsem jen těžce nesla. Byl to dokonalý přítel. Ale jen přece měl několik vad, které jsem ze začátku ignorovala, nebo se jim vyhýbala. Když srdce zavelí, rozum jím nehne. První rok utekl jako voda a byl dokonalý. Strávili jsme spolu i první dovolenou, kde se ovšem začaly ukazovat jednotlivé rozdíly v našich povahách. Zároveň začaly vyplývat věci, které nebyl ani jeden z nás ochoten respektovat a dostávali jsme se tak do křížku i kvůli každodenním záležitostem. Hned první věc byla jeho odhodlání. Slíbil, že přestane kouřit. Věřila jsem mu a snažila se ho podpořit. Ovšem dlouho to nevydržel. Mrzelo mě to, cítila jsem se podvedená. To ale nebyl ten nejhorší pád, který jsem s ním zažila...

Vešla jsem do haly a rozhlédla se okolo. Z recepce na mě mávala slečna, která už od pohledu působila mile a přívětivě. Došla jsem k jejímu pultíku.

„Dobrý den, slečno Monnaerts," usmála se na mě a podávala mi kartičku s mým jménem. „Prosím využijte výtah, patro 36, zasedací místnost 5." Dobře, musím uznat, že jsou tu na mě připravení. Poděkovala jsem jí a vydala se dle jejich pokynů. Ve výtahu jsem se opřela o chladivou stěnu a sledovala ubíhající čísla. Výtah s cinknutím zastavil a dveře se otevřely. Odlepila jsem se a vyšla do čistě bílé, až oslepující chodby se záměrem najít zasedací místnost č. 5. Netrvalo mi to dlouho. Vevnitř už seděl Sebastian s dalším mužem, kterého jsem neznala. Vyhovovalo mi to, aspoň jsem nemusela čelit převaze mužů, které znám a kteří mě děsí. Nebo rozpalují. Vešla jsem do místnosti, a oba se zvedli ze svých židlí. Pokynula jsem jim.