Am I supposed to love you again?

8

Otevřela jsem oči a rozhlédla se kolem sebe. Druhá polovina postele byla pomačkaná ale studená, neleželo tam žádné tělo. Položila jsem na prostěradlo ruku a přejížděla po ďolíčku, který tam po Sebastianovi zůstal. Kousla jsem se do rtu, při vzpomínce na včerejší večer.

Vylezla jsem z postele a podívala se okolo sebe. Venku svítily sluneční paprsky a prodíraly se skrze okenní tabulky, kde v nich tančil prach. Bylo to tu kouzelné, jako v pohádce.

Prohrabala jsem všechny tašky, abych zjistila, co by bylo nejvhodnější si na sebe vzít. Nakonec jsem využila příležitosti, a čapla Sebastianovo triko. Poslouží mi mnohem lépe než mé vlastní oblečení. Vyčistila jsem si zuby a vlasy stáhla do neposedného drdolu. Zadívala jsem se na sebe do zrcadla nad umyvadlem. Naklonila jsem hlavu na stranu a pozorovala se. Navenek se nic nezměnilo, ale vevnitř se změnilo úplně všechno.

Netrvalo dlouho, než jsem u něj v bytě našla sáček s bílým práškem. Zamrazilo mě. Tak tohle byly ty aktivity, o kterých jsem nevěděla, a se kterými se mi nesvěřoval. Už to nebyla jenom marihuana, kterou předprodával, už se k tomu přidaly i drogy. Do očí mi vrhly slzy.

Měnil se ano, ale nechtěla jsem uvěřit, že by sklouznul k něčemu takovému. Žmoulala jsem ten sáček v ruce a zírala na něj, dokavaď mě nevyrušilo bouchnutí vchodových dveří.

„Tine, lásko, jsem doma," slyšela jsem ho volat z chodby. Rozklepaly se mi ruce. Sebastian vešel do obýváku a podíval se na mě a potom na sáček, který jsem měla v ruce. Svaly se mu napjaly a několika rychlými kroky byl u mě na kolenou, vytrhl mi sáček z ruky.

„Kdes to našla?" jeho hlas byl tvrdý. Už jsem to napětí v sobě neudržela, slzy mi kanuly samovolně po tvářích. Vzal můj obličej do dlaní a donutil mě, abych se na něj podívala, do těch jeho zelených očí, které v posledních měsících ztrácely svou barvu a lesk. Udivilo mě, že jsem si toho nevšimla.

„Já..." začala jsem koktat, pohled přilepený na jeho tváři.

„Tak kdes to vzala?!" zatřásl mnou. Lekla jsem se, nikdy se ke mně takhle nechoval, ano hádali jsme se, což ke vztahu patří, ale nikdy se mnou nejednal jako s hadrovou panenkou.

„Sebastiane," hlesla jsem, nemohla jsem pořádně polknout přes knedlík v krku.

„Sakra Tine, řekni mi kdes to našla!" jeho stisk na mé tváři lehce zesílil. Sykla jsem, Sebastian si svou chybu uvědomil a stisk povolil.

„Našla jsem to pod matrací, když jsem převlíkala peřiny," vykoktala jsem sotva zřetelně.

„Doprdele Tine," pustil mou tvář a prohrábl si zběsile vlasy. Bylo vidět, že ho to rozrušilo. Začal pochodovat před sedačkou sem a tam. Nebyla jsem schopna se na něj podívat. Stále jsem se klepala. „Tohle jsi neměla nikdy najít." Chtěla jsem se mu vysmát, jak bych tohle asi neměla nikdy najít? Popadal mě vztek a zároveň i strach, co všechno se ještě dovím.

„Bereš to?" vyhrkla jsem, začínalo by docházet čím dál tím více věcí, začalo to do sebe zapadat jako skládačka, jako puzzle. Jeho odtažitost, nezájem...

Neodpověděl mi. Ale mlčení znamená souhlas. „Tak bereš?!" zaječela jsem, ačkoliv to spíše znělo jako takové škytání.

„Co ode mě chceš asi slyšet?" obořil se na mě. „Přiznání?" Zrychleně dýchal a díval se na mě. Zavrtěla jsem hlavou a vydala se pomalu ke dveřím, tady jsem skončila. Chytil mě za zápěstí a přitáhl k sobě.