Teach.

04. Další dílo na zdi

„Zase pozdě, Lex!" Hodila jsem si batoh rovnou k rohu zdi a vytáhla z něj plechovku. „Zasekla jsem se," odmlčela jsem se přičemž Ron jen povytáhl obočí. „S Rebeccou," dořekla jsem a hned mi bylo jasné, co bude následovat.
„Děláš si prdel?! Řeklas, že už je s tím konec!" naštvaně rozhazoval rukama. „Hej, je to můj život, jasný?!" vyjela jsem po něm. Myslí to dobře, blbec jeden, já vím.
„Sorry, nechme to bejt. Radši začnem. Já začnu s pravou podkladovou částí, ty..," „Levou," povzdychl si frustrovaně. Začali jsme pracovat na našem novém díle do sbírky.

Na tohle nemám náladu, tyvole. A zticha být nedokážu dýl jak 10 minut.

„Jak to jde s účou? Už to je pár týdnů a zatím to vypadá, že ta stará panna zůstane pořád taková," ušklíbla jsem se, přičemž se Ron jenom uchechtl a dál sprejoval, tak jako já.
Poslední dva týdny jsem nebyla ve škole, byla jsem 'zaneprázdněná', takže nemám žádné postřehy o posunu a je mi jasný, že s něčím takovým by se mi Ron ihned pochlubil nejlépe i s foto, či video dokumentací. Jako vždy. Párkrát se mu to už vymstilo. Ne vždy máme rozlišný vkus na holky. Ale teď to je teda extrém.

„Hej, já fakt nevim, co dělám blbě. Je to přesně takovej ten typ, co chce "sladkýho badboye", no to jsem celej já," začala jsem se smát jak blázen, až jsem přetáhla. „Vidíš, co děláš?!" hodila jsem po něm prázdnou plechovku, co jsem měla v druhé ruce. „Pane sladký vtipálku."

„No nedala mi ještě, děvka jedna," nasraně si odfrkl. „Tak to bude lepší. Nešpiň si s ní své portfolio, vole," nemohla jsem si odpustit zmíněnou o jeho fotografické vášni.
„Řekl jsem do měsíce a taky to do měsíce bude! Nevycouvám z toho jako ty s L.." „Cos to řek?" chytla jsem ho za košili, která mu ochraňovala bílé tričko, co měl na sobě. „Jestli se ještě jednou zmíníš přede mnou o Leně..," procedila jsem mezi zuby a přistrčila jsem ke zdi vedle našeho skoro hotového výtvoru. „Promiň, Alex.., sorry." Pustila jsem ho a kopla do plechovky, která se válela kousek od mé nohy.

Lena byla jedinou holkou, které jsem si vážila na tolik, že mi nějaká sázka nestála za to ji zlomit srdce. Jako jedna z mála mě opravdu chápala a měla tak čistou duši, až se mi zatajoval dech. Skončilo to špatně ale i tak. Proto nenávidím, když se o ní Ron někdy zmíní.

„Neser se s ní, vem flašku vína, opij jí a vojeď," dosprejovala jsem „RONEX" do pravého okraje, sebrala si věci a batohem jsem bez jediného pohledu, či rozloučení odešla.