Uběhl tak týden a pro mě to byla jako věčnost. Seděla jsem stále těch 7 dní v cele. Nikam mě nepřeváželi. Občas jsem zaslechla nářek lidí co trpí. Ale Buckyho jsem nezaslechla a to mě děsilo. Bála jsem se co se mu stalo. Přežil nebo nepřežil? To mi nikdo nezodpověděl. Mučilo mě to že o něm nic nevím.
Jednoho dne do cely přišel muž s ochrankou. Já se postavila zády ke zdi a čekala co se bude dít.
Muž jim naznačil,aby mě vzali a vedly za ním dlouhou chodbou.
Odvedli mě do místnosti,která vypadala jako výcviková?
Nechali mě tu a já se procházela po místnosti.
Všimla jsem si kamer v rohu. Byly tu 4 kamery v každém rohu místnosti.
Náhle se otevřeli dveře a dovnitř vešel muž a za ním někdo v uniformě,neviděla jsem na něj moc dobře.
Pak se zastavili a muž v uniformě si stoupl vedle prvního muže.
Byl to Bucky!
Poznala jsem ty jeho modré oči,které vykukovaly skrz jeho vlasy.
První muž mu něco zašeptal do ucha a odešel.
Když zaklaply dveře ihned jsem se rozběhla za Buckym a obejmula ho.
Stál nehybně. Nechala jsem toho a stoupla si před něj.
"Bucky?....co je ti?" Zeptala jsem se ustaraně.
Koukl se na mě a vypadal jako výměnný i ten jeho pohled byl jiný.
Couvla jsem o krok dozadu a Bucky udělal jeden vpřed. Znovu jsem couvla tentokrát víc a narazila do stolu co stál uprostřed místnosti.
Otočila jsem se a podívala se na stůl.
Náhle byl přede mnou Bucky a díval se na mě zlověstně.
Měla jsem strach.
Chtěl mi vrazit jednu facku,ale té jsem se vyhla a utíkala jsem směrem ke dveřím.
Bucky mě dohnal a chytil mě za ruku.
Snažila jsem se vymanit z jeho sevření.
K tomu jsem Buckyho kopla do citlivého místa,abych si nahnala čas a Bucky se skácel k zemi.
Když jsem se opět chtěl rozeběhnout chytil mě za nohu a já sletěla na zem.
Držel mě za nohu a já ho kopala,aby mě pustil.
Pak mě prišpendlil k zemi a chytl mě pod krkem.
Nemohla jsem dýchat. Kopala jsem nohama.
Rukama jsem se snažila jeho sevření uvolnit...ale marně.
Z posledních sil jsem se na Buckyho snažila mluvit.
"B-buck-y to js-em já...... vzpo-meň s-si,
vzpo-meň s-si,vzpo-meň s-si......." opakovala jsem dokola dokud jsem už neztrácela vědomí.
Pak sevření povolilo a já mohla opět dýchat. Kašlala jsem jako o závod.
Pokoušela jsem se opět nabrat dech.
Když se tak stalo podívala jsem se na Buckyho.
Ten stál u stolu a vystrašeně na mě koukal. Chtěl se přiblížit a podat mi ruku. Já ze strachu se posunula o kousek do zadu. Ruku sklonil a klekl si přede mne. Držela jsem si krk a dýchalo se mi těžce.
,,To jsem nechtěl....oni..mě zmanipulovali a j-já nevěděl co dělám....odpusť mi." Vychrlil na mě a sklonil hlavu.
Sebrala jsem se a zvedla jsem mu hlavu směrem ke mě. Měl slzy na krajíčku.
Pousmála jsem se a obejmula jsem ho.
"Odpouštím ti.." zašeptala jsem.
Hladil mě po ruce a já ho stále objímala.
Otevřeli se dveře a dovnitř vešla ochranka s mužem,kterého jsem už potkala. Byl to John Adams. Ten hajzl.
Bucky vyskočil na nohy a stoupl si přede mne.
,,Ale, ale co to tu vidim. Naše známá dvojka. Potvrdilo se mi ,že láska hory přenáší. No moc jsem tomu nevěřil dokud jsem neviděl vás dva.
Na to já nejsem.....Odveďte je."
Stráže se rozeběhly proti nám a Bucky se připravil na útok.
Tak je tu další kapitolka😁
ČTEŠ
Zakázaná láska
Fanfikce...Jmenuji se Samantha Sophie Blake,pracuji pro Hydru...teda spíše pracuji pro SSR a v Hydře jsem něco jako špión(prostě amatér). Mám vystudovanou vědecko-technickou fakultu. Jsem přidělena k jednomu speciálnímu vojákovi. I přes to všechno si najdem...
