Zakázaná láska

Kapitola 3

Už je to týden od mé návštěvy místnosti ,kam je přísný zákaz vstupu.
Zatím mě nikdo nenahlásil veliteli ohledně mé výpravy. Nejspíš to nebyl žádný vědec nebo doktor,protože ty by mě ihned poslali na smrt. Voják to také být nemohl,ten by mě zastavil a po výslechu by mě ihned odvedl za velitelem Savery. Stále přemýšlím kdo by to mohl být nebo se mi to jenom zdálo že tam někdo stál a upíral na mě zrak.
Ale takhle dokonalou představivost nemám,pamatuju si přesně obrys siluety. Zdálo se mi ,že má po ramena dlouhé vlasy a též silueta byla vysoká.
Opravdu netuším kdo by to mohl být,ale dávám si pozor na každého kdo se na mě divně podívá,jakoby říkal že o tom ví.
Dnes byla mimořádná schůzka ohledně další akce co plánují,pozvali tam mojí kolegyni,nějaké vědce z místnosti 3C a samozřejmě vycvičený team,který si říkal Nelítostní.
Čekala jsem lepší název pro tvrďase,třeba team arrow.
Na schůzce byli dobré 2h. Netuším co tam takovou dobu probírali.
Zkusím opět navázat kontakt s mojí kolegyní,tak budu doufat že se bude konečně bavit.

Po obědě jsem se vrátila do laboratoře,kolegyně tu ještě nebyla,ale všimla jsem si že na stole má složku se znakem hydry. Ta složka musela obsahovat informace ohledně jejich další mise. Jsem si tím na 90% jistá,protože takový složky nedostáváme,toto je poprvé co jsem tu takovou složku viděla.
Nenápadně jsem ji otevřela,nemohla jsem uvěřit svým očím. Byl tu plán jak popravit několik desítek tisíc lidí plynovou bombou,kterou právě vytvářeli
Než jsem si stihla přečíst víc, všimla jsem si že kolegyně se už blíží. Rychle jsem ji odložila a sedla jsem si za svůj stůl.
Přišla,hodila na mě ten svůj nedůvěřivý pohled,popadla složku a řekla mi že jde domů,prý ji není dobře.
Rozhodně jsem jí to nevěřila,tak mě napadlo ji sledovat.
Odcházela jsem kolem 5h.večer tak jako ona,snažila jsem se jít tak aby si mě nevšimla. Šli jsme kolem restaurace,pak kolem trafiky,dále kolem parku. Kousek od parku zašla do nějaké temné uličky,byli zde na pravé straně jedny dveře a jinak popelnice.
Schovala jsem se za jednu z popelnic.
Rozhlédla se a vešla dovnitř. Šla jsem rychle,abych stihla chytit dveře,které se pomalu zavírali,stihla jsem je chytit a vešla jsem též dovnitř. Na to že nejsem trénovaná špiónka,tak si myslim že mi to zatím jde.

Prošla jsem dlouhou chodbou s hrozným osvětlením,ale dalo se to přežít. Náhle se objevili schody,jedny vedli nahoru a druhé dolů.
"No a teď kam?,, pomyslela jsem si
A tak jsem se rozhodla jít dolů.
Když jsem sešla až dolů,objevili se přede mnou dveře. Byli dvojkřídlé s čtvercovými skly.
Koukla jsem se skrz ně,abych se ujistila zda tam nikdo není. Naneštěstí tam nikdo nebyl. Vstoupila jsem dovnitř a porozhlédla jsem se kolem.
Byla tu obrovská bíle vymalovaná místnost a křesla,jako v čekárně.
V levém rohu se táhla dlouhá chodba.
Rozhodla jsem se to více prozkoumat.
Bylo tu hodně dveří. Dveře měli okýnko,takže se dalo nahlédnout dovnitř.
Když jsem došla k 3 dveřím,uviděla jsem uvnitř hodně lidí kteří seděli u dlouhého stolu a diskutovali o něčem.
Porozhlédla jsem se po místnosti ještě jednou,zda tu není někdo známý. Ovšem že byl,moje kolegyni a velitel.
Vzadu v levém rohu stál muž v pozoru,byl oblečený do černé,měl  vlasy po ramena a jsou levou ruku z kovu.
Vypadal přesně jako ten stín co jsem viděla před týdnem.
Uslyšela jsem někoho jít a tak byl čas  zmizet.

Doma jsem o tom dala vědět SSR. Nebyli moc nadšení z toho že jsem se vydala na nebezpečnou výpravu,ale na druhou stranu byli rádi ,že ví kde se schází pověření členové hydry.