Transformers III. - Zloději planet

Cesta do nikam.

ZEPH

Cybertron, MediCentrum v Iacon City, před šesti lety

,,Je mi to moc líto, Zephe, ale nemůžu jí pomoct", řekla mi smutně Střelka. ,,Umím napravit poškozené součástky, zranění na těle... ale procesor nahradit, nebo pokud nefunguje, opravit, to opravdu neumím."

Odchytla mě na chodbě před ošetřovnou. Šel jsem se podívat na moji přítelkyni. Ošklivě zraněná Ther'ra na tom byla mnohem hůř, nežli já... Tato slova mne však uzemnila. Stál jsem a zíral na Střelku neschopen odpovědi.

,,Zephe, no tak... Zephe! " Pokoušela se ze mě vyloudit nějakou reakci. Hladila mě po ruce. ,,Vím, jak ti je, věř mi."

A já jí věřil. Její a Sestřelův příběh jsem znal. Jednou ho našla mrtvého...

Cítil jsem se stejně jako ona tehdy, i když Ther'ra ještě žila; ovšem to, co řídilo celou její entitu, co tvořilo osobnost bytosti, kterou jsem tolik miloval, nefungovalo bez naděje, že to bude kdy lepší. Ne....

,,Ten'elya mi slíbila, že bude v pořádku," šeptl jsem nakonec. A to také byla pravda: ujistila mne, že se o ní nemusím bát, že vše zařídí. Dars'Kely ji měl v plánu mučit, pak jí vybrat paměť a zabít. Mučení Ten'elya zabránit nezvládla; tvrdila mi ale, že zlikvidování paměti ano. Dars'Kely sice nestihl Ther'ru zabít; ale zničit ji, to nakonec ano, jak se ukázalo. Možná to Ten'elya nevěděla.

,,Určitě to nevěděla," udělala mi ozvěnu Střelka. ,,Ten'elya byla hodná. Neublížila by jí."

Asi ano. Střelka se zúčastnila mise na naši záchranu spolu s mým synem, jeho přítelkyní a se spoustou dalších. Reldis by lhářku určitě odhalil.

Hezké, ale pomoci mi to nemohlo.

Nakonec jsem nechal Střelku stát na chodbě a vstoupil na ošetřovnu. Ratchet právě sklízel nástroje. Na plošině leželo zády nahoru a obličejem ke mně moje děvče, krásné modrozelené oči zavřené. Monitory ukazovaly, že jiskra a tělesné funkce jsou v pořádku, ale ukazatel funkce procesoru.... Rovná čára.

,,Napadlo mne to zkusit také. Normálně bych to nezjišťovala, když je naživu a stabilizovaná. Jenže, jak jsem se jí dotýkala, připadalo mi to, jako když nahlížím do prázdného domu...," řekla potichu Střelka.

Ani jsem si nevšiml, že mne následovala.

Pochopil jsem, že dále Ther'ru opravovat nechtějí. Pravda, něco na tom bylo. Mě se to ale v tom okamžiku hluboce dotklo. Hlas se mi chvěl. ,,To ji takhle necháte? Celou poničenou, podrápanou a rozbitou?!"

,,Hochu," odpověděl mi lítostivým tónem Ratchet, ,,jí to nebolí, nevnímá nic. Nefunguje a fungovat nebude. Tady asi nepomohou ani Primové. Není moc, co by dokázala napravit - - -"

,,Dokud jsme to nezkusili, nebudu akceptovat žádné „Nejde to"!!!!" Zařval jsem.

,,Zephe, no tak, Ratch za to nemůže, nekřič na něj!" Pohoršila se Střelka. A mírnějším tónem dodala: ,,My už prostě víc udělat nemůžeme."

Dívali jsme se na sebe. Rozum chápal, cit to nechtěl přijmout.

,,Vím, jak ti je," zopakovala a pohladila mě po ruce.

,,Ohrožují ji ta zranění na životě?" Zeptal jsem se.

Ratchet zavrtěl hlavou. ,,Ne, neohrožují. Vnímala by je nejspíš jen jako nepříjemnost."

,,Tak mi prosím připrav stázovou komoru."

,,Co chceš dělat, Zephe?" Tázala se s obavami Střelka.