Transformers III. - Zloději planet

Divoká karta...

DIS

Divoká karta - to jsem chtěl být.

Něco, s čím Darsové nepočítali. S čím nepočítal nikdo.

Sledoval jsem, jak cybertronští bojují vlastně náš boj. A také jsem od Rela věděl, co mají s sebou, krom chyceného, podmaněného Zepha.

Když pak začal bratr vyhrožovat, a Ther'ra se zhroutila, protože Zepha likvidovali, došlo mi, že bude zapotřebí ještě něco jiného. V hlavě mi uzrál plán, a když se všichni zabývali sotva probuzenou Ther'rou, jal jsem se ho uskutečňovat. Potají jsem opustil i přes veškeré zákazy Nerinusův byt.

Nejen Rik uměl zmást senzory; já také, na moji prosbu mě to naučil. Kolem stráží jsem tudíž proklouzl jako stín. Na prvním volném prostranství jsem se transformoval a vydal se ke hvězdám. Tam byl můj cíl. Jedna z darsovsých lodí. Nejlépe ta, co na ní pobýval Dars'Bran. Vydal jsem se posílit rodinný podnik.

Tak, jsem skoro na místě.

Ještě naposledy jsem se ohlédl. Spatřil jsem Cybertron a na něm rozsvěcující se ohnivé koule, to, jak Darsové sem tam trefili něco důležitého. Doufal jsem, že ne nic v Kaon City, tam, kde zůstala moje milovaná sestra. Ach, Ren, tobě se omlouvám. Ale jsou některé věci, co se musí udělat. A někdy.... Prostě nejsou příjemné. Třeba se vrátím, a třeba taky ne. Nu...

Otočil jsem se. Transformoval. Tak. Jen zapnout komunikaci.

,,Zdravím všechny Darse. Jsem váš nejmladší bratr. Nemám zbraň. Chci mluvit s Hlavou našeho rodu... "

Nestihl jsem ani doříct, a už jsem měl doprovod. Za mnou se objevila jedna z menších lodí, velikostí tak pro pět z nás. Malá a hbitá.

,,Pomalu se otoč! "

Poslechl jsem. Zároveň jsem zvedl ruce dlaněmi vzhůru, abych ukázal, že v nich nic nemám. Vtáhli mě dovnitř. Dál neřekli slovo.

,,Jsem Dars, jako vy, " zkusil jsem to.

,,Ticho, " zavrčel jeden z nich, modrohnědý hromotluk. Dost mi připomínal Tra'sila.

,,Kdybych to neviděl na senzorech, už by z tebe nezbyly ani atomy. Velitel rozhodne, co s tebou."

Po příletu na mateřskou loď následoval výslech. Stál mne dost sil... Ale vyhrál jsem. I když k Dars'Branovi mě nepustili. Prý nemá čas. Ano.... Jistě. Ovládání Zephyruse něco vyžaduje. Na starost si mě vzal Tre'barn, jeden z nejstarších bratrů vůbec, a 'Branův zástupce.

,,Co tu chceš, mrně? "

Sklopil jsem zrak, jak se patří před představeným Rodu. ,,Chci se k vám přidat. Doma mi neprojevují patřičnou úctu. Sestra se paktuje s Predy, s nepřáteli!!! Blýskl jsem očima, a sevřel ruce v pěst. ,,Nechci v té společnosti být! Chci ke svým, k vám, bratři. Nekoukejte na to, jak vypadám. Je to moje životní ostuda! Ale přišel jsem s touto podobou na svět, tak s tím nic nenadělám. Jsem Dars!!! A Darsem zůstanu. Udělám, co budete chtít. Jsem medik. Můžu se hodit... "

Tre'barn se na mě ostře podíval. ,,Hmmmm.... Zajímavé. Ví o tom Ren'dara, že jsi tu?"

Zavrtěl jsem hlavou a prohlásil rozhodně: ,,Kdepak. Já s ní už nechci mít nic společného! Žije s Predem! Stačilo mi, že jsem doteď musel bydlet s nimi. Ale teď už jsem dospělý, a vybral jsem si. Vás. " Znovu jsem uctivě sklopil zrak.

Tre'barn mne chvíli pozoroval, a protože nenašel ani náznak ničeho nepatřičného,řekl mi nakonec: ,,Tak pojď, mrně, seznámím tě s ostatními potomky. A trochu je vyděsíme." Zašklebil se a v modrých očích mu přeskočila jiskra. ,,Pred'Dis doteď funguje jako strašák našich malých, tak spatřit ho v životní velikosti bude určitě zážitek, na nějž se nezapomíná!"

Vida. Tak tomu docela věřím. Můžete si ze mě dělat šašky. Ale já sleduji určitý cíl. A tomu podřídím vše. Zážitek, na nějž se nezapomíná, tak ten jistě bude. Jde jen o to, kterou stranu to překvapí více!

Tak jsem se zapojil do práce a do života na lodi. A čekal.