Transformers III. - Zloději planet

Divoká karta III.

DIS

ZAZNAMENAL JSEM...

...změnu v pohybu lodi. Už podruhé. Poprvé jsem nestihl včas zareagovat; pauza v letu byla také kratičká, tak na poslání zprávy. Nedošel jsem ani k ovládacímu panelu, a už jsme opět pokračovali v cestě. Dál a dál od Cybertronu. Ne, že by mě to bylo potěšilo.

    Vrátil jsem se do svého úkrytu za bednami s jakýmsi materiálem. U všech jisker. Co budu dělat?! Nevěděl jsem. Vzápětí mě zvuky z blízké chodby vysvobodily z mého váhání. Sakra.

    Otevřely se dveře. Několik hlasů se překřikovalo rychlopalnou odderonštinou. Ač jsem byl v jazyce svých předků vzdělán (Ren na tom trvala, a kdybych se vzpěčoval, asi by ze mně sedřela lak zaživa), nepochytil jsem téměř nic. Ale rozuměl jsem tomu, co dělali. Začali šmejdit po celém hangáru. Evidentně něco hledali. Nebo někoho. Mě, například. Dobrá, plán B. Plán A byl, že mě nenajdou; to však při tom, jak byli důkladní, nepřipadalo v úvahu. Hmmmmm. Potřeboval jsem, aby s tím přestali.

    Předtím jsem se trochu nudil, tak jsem prohledal, kam jsem dosáhl. Našel jsem ledacos; také světelné granáty, obyčejné granáty a jiné zbraně. Únikovou cestu do technické servisní chodby jsem měl připravenou. Trochu jsem jim tu ten materiál přeskladnil. Nejspíš si toho někdo všiml.... Také jsem si ,vypůjčil' ruku a pár součástek z jedné mrtvoly. Musí po mně „něco" zbýt.

    Vzal jsem utrženou ruku a mávl jsem s ní tak, aby byl vidět kousek z ní nad bednami.

,,Nestřílejte, prosím! " Vykřikl jsem. Že to mělo účinek opačný, asi říkat nemusím. Spustilo se úplné lejzrobití! Ječel jsem, jako by ječel každý vyděšený tvor, přitom jsem počítal, v ruce granát. Čekal jsem na správný okamžik. Bedny kousek ode mne se rozletěly. Zoufale jsem zakřičel, odjistil granát a proletěl servisním vchodem. Zabouchl se současně s výbuchem. Spustil jsem zmatení senzorů, zaběhl za nejbližší zatáčku, a pak čekal.

    Slyšel jsem, jak se spolu baví.

,,To z něj moc nezbylo, těžko zjistíme, kdo to byl."

,,Kdo by to byl? Nejspíše nějaký zvěd, kdyby to byl jeden z nás, proč by se tu schovával?"

,,Asi nestihl vypadnout, než jsme odletěli, " rozvíjel teorii třetí hlas. ,,No, má to za sebou, jdeme. Trin'bek může být spokojený."

,,Není ani hlava Rodu, tak co je mu po tom, " zavrčel ten, co mluvil první.

,,To sice ne, ale jako Tre'barnův zástupce tu má nejvyšší hodnost. Tedy je s velením na řadě. Tak to je, takže si nech řeči, a jdi dělat něco užitečného! Tady jsme skončili. Vrať se do strojovny, Gat'riku, je tam spousta práce."

,,No jo, " odpověděl remcal a odešel.

   Ještě jsem slyšel, jak se hrabou v troskách, nadávají, že je vše zničené, a pak se konečně i oni vrátili zpět do lodi.

    Uff. To bylo o vlásek.

    Co teď? Věčně v servisních chodbách zůstat nemůžu... ale teď jsem si potřeboval odpočinout. Zablokoval jsem moji sekci, nemám rád překvapení – složil jsem se do vhodného kouta a usnul. Byl to náročný den.

*****

    Probudilo mne rámusení a šoupání odvedle z hangáru. Copak se tam děje?!

    Použil jsem inženýrský panel a napíchl se na kamery. A to, co jsem uviděl...

Můj ty procesore!!! Cyané! Ti darsovští zrádci se spojili s těmi zrůdami, co zničili náš svět! Už jsem to slyšel doma... ale nevěřil jsem. K takovému Rodu patřit NECHCI!!! Naprosto jsem se nedivil sestře, že se přidala k Predům!