Transformers III. - Zloději planet

Divoká karta II.

DIS

   NĚCO SE DĚLO,...

...cítil jsem to. Bylo to ve vzduchu. Ta nervozita. Něco zcela jistě nevyšlo podle plánu.

I když mne Tre'barn odstavil mezi dorůstající potomky, dědictví po mé Dárkyni Ten'elye ve mně vypnout nemohl. A nebyl jsem sám; někteří malí cítili to, co já. Báli se... Já ne. A bylo mi na rozdíl od nich jasné, o co jde: Darsové prohrávali.

Z hlediska ochrany jsem se nemohl ocitnout na důležitější lodi: zde na velitelském křižníku, přímo tam, co se nacházel Dars'Bran.

Můj úkol, který jsem si vytyčil, totiž najít ho a zlikvidovat, nebyl nejjednodušší. Avšak zničit Hlavu Darsů by mohlo pomoci zastavit to vraždění. Přál jsem si, aby'Brana někdo zranil. Nejlepší způsob, jak se k němu dostat. Ale to mi asi nevyjde. Hlídali nás.

Zatraceně!!! Přece jsem to nepodnikal zbytečně!

Ohlédl jsem se. Jednoznačně jsem z nich nejstarší. Všichni ke mně vzhlíželi, jako ke svému ochránci. Docela rozdíl, oproti prvnímu setkání.... Když mne sem Tre'barn strčil, nastala panika. Děti se rozprchly do všech koutů. Tre'barn musel zavolat svoji dceru. Neochotně se odloupla z jednoho chumlu, ale poslechla.

Odhadoval jsem její věk na necelých dvanáct odderonských  oběhů. Drobná, štíhlá postavička, tmavě modro – světle modro – stříbrná, se zbytky prvotní konstrukce pod hrudí a na rukou, jasné, žluté oči ve stříbřitém, oválném obličeji se špičatou bradou. Měla docela dlouhé ruce a nohy, jistě ještě vyroste, a pak se to srovná.

,,Nel'gari, tohle je Rel'dis, můj nejmladší bratr."

Kývla, oči veliké a ustrašené. Nevydala hlásku.

,,Říkej mi Dis, jako všichni, " usmál jsem se na ni. Popošel jsem k ní a ona couvla. Narazila bratrovi do nohou.

,,Ale no tak, " zavrčel otráveně. ,,Můj jediný potomek se snad nebude bát, ne? Nel'gari, co jsem řekl? "

,,Jmenuji se Nel'gari, potomek Tre'barna a Tev'mayi z rodu Darsů," představila se konečně zdvořilostní formulí. Hlas měla pevný.

,,Rád tě poznávám," usmál jsem se na ni znovu. Jen několikrát mrkla, beze slov.

,,Nechám tě zatím tady," řekl mi Tre'barn, ,,dáš na ně pozor. Jsou to dědicové našeho Rodu, naše budoucnost. A vy," obrátil se k dětem,  ,,ho budete poslouchat, jasné? Vaši Dárci teď bojují i za vás. Když to dobře dopadne, budeme mít nový domov." Nepočkal, co oni na to, otočil se a odkráčel.

Z té vyhlídky se mi udělalo poněkud šoufl. Určitě. Dáme vám Cybertron! Zapomeňte!

Co se týkalo ostatních dětí, přišly samy, když viděly, jak si povídám s Gari. Teď tedy na mě koukaly a čekaly, co udělám. Taky bych to rád věděl.

Během noci

Lodí otřásaly výbuchy. Kolísala světla. Mnoho Dárců, mezi nimi i Tre'barn, si vyzvedli své potomky. Zbylo nás tu šest. Nic moc počet.

Můj plán prozatím nevyšel. Chtěl jsem spustit tu výbušninu, tu, co ukradli na Charu, jenže Gari mi řekla, že tu není. Přemýšlel jsem... Pět obličejíků ke mně vzhlíželo. Nemůžu je tady nechat. To, že si pro ně jejich Dárci nepřišli, znamená jediné: jsou mrtví. Nedokázal jsem jim to říct. Dobře. Dobře. Tedy je odsud musím dostat sám.

Vykoukl jsem ze dveří. Stráže nikde!!! Výborně!

,,Víte, kde jsou záchranné moduly, děti?"

Jeden starší chlapec kývl. Stáhl jsem si od něj mapu.

,,Pojďte!"

Utíkali jsme chodbami, místy velmi poškozenými. Bohužel pro děti jsme viděli dost mrtvých. Válka je svinstvo. Sem tam jsme potkali vojáky. Hleděli si svého. Neviděli nás. Zapnul jsem zmatení senzorů.

Dorazili jsme do hangáru.

Všechny moduly byly pryč... U všech jisker! Běželi jsme podle řady prázdných kapes... A ne! Jeden tu byl! Ulevilo se mi.

Skočil jsem do něj a zadal souřadnice do Iaconu. Zadal jsem heslo dne. Poučil jsem nejstaršího chlapce, co má zmáčknout, až se ozve komunikace. Pošlu je na Cybertron. Víc pro ně udělat nemohu. Snad to naši pochopí a nesestřelí je. Nahrál jsem zprávu do lodního počítače. Pak jsem je po rozloučení opustil. Vypustil jsem modul pomocí venkovního panelu.

Opatrujte se, drobci, snad se uvidíme...

Já jsem se vrátil dovnitř lodi. Na mapce jsem si všiml ošetřovny. Půjdu tam. Pro medika logické místo. Zmatení senzorů je dobrá dovednost. Celou cestu si mě nikdo nevšiml. Dorazil jsem bez nesnází.

V hlavním sále bylo dost rušno. Důvod jsem neviděl. Potřebuji počítač... Našel jsem kancelář, zřejmě hlavního medika. Také sekundární monitor, ukazoval stav pacienta na sále. Kritický. Počítač, naštěstí spuštěný, mi prozradil zbytek informací. Ten v kritickém stavu nebyl nikdo jiný, než Dars'Bran! Vida, někdo mi ušetřil práci! Copak se mu přihodilo?

Hledal jsem a našel soubor prostě nazvaný Zephyrus. Viděl jsem všechno. 'Brana dostala maličká Hlava Predů! Tedy, Ther'ro! No ne! Tak proto ta panika! 'Bran umíral, selhával mu procesor. Jistě nestihl určit svého nástupce. Tohle bude ještě zajímavé!

Nastalo ticho. 'Bran zemřel. Dál už tu být nemusím. Mohu domů. Vypařil jsem se z ošetřovny a vracel se zpět do hangáru. Použiji nouzovou výpusť.

Když jsem tam dorazil, nastavil jsem na panelu ručně otevření zámku. Ale nemohl jsem jej otevřít! Proč!? Chci pryč!!!!!

Odpověď jsem našel v nejbližším počítači.

Již jsme nebyli v soustavě Cybertronu. Loď skočila a teď letěla kdoví kam.