Transformers III. - Zloději planet

Před bitvou.

RELDIS

...Opíral jsem se v Centru oprav o ovládací panel a pozoroval Ren, jak spí. Kdyby to věděla, přetáhla by mne něčím, nejspíš. Jenže jsem se potřeboval vyznat ve svých pocitech, a to se mi dařilo nejlépe v takovýchto chvílích. Čisté linie Ren'dařina obličeje mně vždycky uklidňovaly; neposedné jiskřivé zelené oči měla schovány pod krytkami a trochu se usmívala.

Přejel jsem si dlaní po tváři.

Nebýt Střelky, už bych Ren neměl. Ještě teď mi bylo zle při tom pomyšlení. Jak mi to mohla udělat?! Pořád jsem se zlobil. Vlastně ani ne tak na ni jako na sebe. Ano... na sebe jsem měl obrovský vztek. Co jsem si myslel? Že to podruhé nezkusí? Že jí na lodi nic nehrozí?

Povzdechl jsem si. Asi to všechno.

Teď už se od ní nehnu. Pohladil jsem ji. Trochu se zavrtěla. Omlouvám se, že jsem na tebe vrčel. Promiň... Ale stále jsem měl v živé paměti ten sžíravý strach, když se mi neozývala - běžel jsem k nám do kajuty a Ren tam ležela. Ale nespala, jako teď. Byla v kómatu, obličej a mysl prázdné. Zděsil jsem se, popadl ji do náruče a utíkal na ošetřovnu.

*****

Omega Super, cestou na Cybertron

Střelka se Sestřelem už tam na nás čekali. Také náš Rel'dis. I on je medik, došlo mi, když mi blesklo na vteřinu myslí, co tam dělá. Napojili ji. Kontrola prokázala, že je vše v pořádku. Jen „nikdo není doma", jak udiveně řekl Sestřel.

,,Zavolej ji, " nakázala mi Střelka.

Chytil jsem Reninu levačku. Znamení na dlani bylo vyhaslé stejně jako předtím. Jsou to zase oni! Darsové! Stiskl jsem její ruku oběma svýma a soustředil se. ,,Ren! Vrať se! Ozvi se. Mluv se mnou. Probuď se! REN!!!!! Děvče... No tak! "

Nic. Ticho.

Nevzdal jsem to ale. Až se výsledek dostavil. Jen ne ten, který by se nám líbil! Protože chudák Ren sebou škubla a tiše zanaříkala. Oni jí ubližují!!! Snažil jsem se o to více. Pak vykřikla Střelka. Energie v Renině jiskře začala kolísat. Přes všechnu snahu stále více. Až se Renino tělo prohnulo, ona zasténala, zaškubalo to s ní... Když dopadla zpátky na záda, z koutku úst jí vytekl energon a oči jí vyhasly. Umřela. Prostě... jen tak! Obal její jiskry se roztrhl. Bylo to vidět na displeji.

Ne. NEEE!!!

,,REN!!! " Volal jsem ji. Zatřásl jsem s ní. ,,Ren... nesmíš mně tady nechat... REN!!!" Marné počínání. Nemohl jsem si ale pomoct.

,,Disi, odveď ho pryč, " pronikl ke mně Střelčin pokyn.

,,NIKAM NEJDU!!! REN!!! RENINKO.... NECH MĚ! " Křičel jsem, jak mě Dis vzal v podpaží. ,,Rele... Pojď. No tak. Nejsme tu nic platní." ,,Nechci!" Jenže už mne táhl ven, měl větší sílu než já v tom okamžiku.

,,Hlídej ho, " slyšel jsem ještě Střelku, ,,nesmíš od něj ani na krok, jasné?" Disovu odpověď jsem už neslyšel.

*****

,,Reldisi. Zatraceně, koukni se na mě!" Uslyšel jsem.

Poslechl jsem. Já jsem usnul?! Cože?! Seděl jsem opřený o stěnu, drželi mě Dis s Rikem, ostatní Vrrauni okolo nás.

,,Řekni něco! " Ostře mi poručil Dis. To jeho hlas mne vzbudil.

,,Co se stalo? " V hlavě se mi vše pletlo. Dis se pousmál: ,,Vidíš, že to jde. Jen se ti trochu třásla kolena. Vstávej." Pomohli mi na nohy. Rozhlédl jsem se. Ve všech tvářích jsem viděl... soucit? Proč? Stáli jsme před ošetřovnou. Před - - - Paměť mi naskočila. Moje Ren... Už není. Zapotácel jsem se. Dis mě chytil.