Why me? ( Marcus Martinus FF )

Fakt skvělí!

Když jsem tak asi hodinu přemýšlela o tom co se stalo, tak přiběhla mamka do pokoje s tátou a usmívali se na mě.

,,Ahoj tatii" řekla jsem a hodila se mu kolem krku.

,,Ahoj sluníčko" řekl táta a položil mě na zem.

,,Ehmm Sam mi ti chceme něco říct, vím, že asi víš, že musíš jít do školy tak od pondělí budeš chodit do školy tady v Troforsu, j-je to odtud blízko takže půjdeš pěšky ale první den půjdeme s tebou ať víš cestu ano?" řekla s nuceným úsměvem.

,,Mami ty si myslíš, že mě to vadí?" řekla jsem trochu se smíchem.

,,No ano" řekla a sklopila hlavu.

,,Mamii vůbec! Stejně jsem tam v tý škole kde jsem chodila dříve neměla kamarády, tak tady se to může změnit" řekla jsem s úsměvem na tváři.

,, Vážně?, oooh ty jsi zlatíčko" řekla a objala mě.

,,A mám pro tebe ještě takovou skvělou zprávu... pan Gunnarsen má dva syny Marcuse a Martinuse a oba dva budou chodit do stejné třídy jako ty!" řekla s úsměvem a mě se ten můj úplně obrátil.

,,Jeee tak to je FAKT SKVĚLÍ!" řekla jsem s nejvíc nuceným úsměvem.

,,No já vím" řekl táta a objal mě

Hmm...tak to je pěkně v ****
Jo děkuji moje svědomí!

Jak mě táta pustil tak oba odešli s mého pokoje.

,,No tvl tak to hned napíšu Nicol, musím jí říct aji to co se stalo s tím klukem venku...no to se budu muset modlit aby nezavolala na něj policii" řekla jsem a trochu se usmála a vzala mobil.

Tak Ahoj banánci 🍌❤️
Dneska jsem se rozhodla trochou tuto kapitolu napsat jinak... myslím líp, teda podle mě je to tak lepší.
Tak se mějte hezky a papa❤️❤️🍌🍌
ILY❤️🍍🍌❤️