Why me? ( Marcus Martinus FF )

Bolest!😰

Seděla jsem v rohu pokoje, nohy měla přitisknuté k břichu, které mě nehorázně bolelo.

Martinus ležel v posteli a spokojeně oddechoval...

,,Hmmm ty máš ale výdrž!" řekl a pousmál se. ,, jseš silná holka"

Mě ale do smíchu nebylo, strašně to bolelo.... strašně moc.

,, Proč sakra nemluvíš?!" vykřikl a posadil se na postel.

,,M-moc m-mě t-to b-bolí" řekla jsem a začala plakat víc.

,, Hmmm dobře já" pochválil se.

,,M-můžu už jít?" řekla jsem s nadějí.

,,No to teda ne kočičko, nenechám tě jen tak jít, můžeš to vykecat" řekl a ušklíbl se.

,,Ne, neboj, j-já to nikomu neřeknu, p-přísahám!" Řekla jsem a olízla si dva prsty a zvedla je na horu, jako jsem to vždy dělala.

,,Na tyto posraný znaky nevěřím" řekl a šel ke mě.

,,Ne p-prosím!" Zašeptala jsem.

,, Slibuješ, že to nikomu neřekneš?"pošeptal mi do ucha.

,,A-ano slibuji!" řekla jsem.

,,Tak dobře, ale pokud to někomu řekneš, tak tě to bude sakra bolet"řekl a šel ode mě pryč.

,,TAK UŽ VYPADNI!"křikl na mě a já si posbírala věci a vyšla z pokoje.

Jak jsem si obouvala boty tak mě zastavil něčí hlas. Naštěstí to byl Mac...

,,Ty už jdeš?"řekl svým medovím hláskem.

,,J-jo" řekla jsem a už otevírala dveře.

,,P-počkej, m-můžu tě doprovodit?" řekl a trošku se začervenal.

Nebyla jsem si jistá.... co když je stejný jako Martinus?, Ne on není!!.

,,Tak dobře" řeka jsem a usmála se.
Doufám, že mu můžeme věřit!?
Jo jemu jo!

S Macem jsme si povídali dlouho a stali se z nás nejlepší kamarádi, dal mi jeho číslo a já se asi zamilovala...

Ahoj banánci 😂💜🍌
Další kapitola je za námi!
Jenom otázka... Chcete aby se dala Sam s Macem dohromady?
ILY💜