Bolest v mích očích
a tělo bez duše bloudicí po ulicích .
Jako smrt,která vládne mím tělem .
Jako duši nadnášející se mohutným větrem .
Cítím jak se tvá kudla zabonuta do zat otáčí.
A před míma očima se moment pořád přetáčí.
Jako černobílí film ,
jenž mě stále propaluje pohledem svým.
Zbloudilé duše .
Jako utrhnuté růže .
Padající na dno .
Citějící v sobě prázdno.
Pohled bolestný ,
ale přitom tak prázdný.
Touha vrátit čas
nebo poslechnout hlas ,který pravdu měl zas.
Smrt šeptající svá lahodná slova ,
která zní tak krásně a jako obří katastrofa .
Smrt hledící do tvé temné duši temnoty .
Vědicí o tvé duši měnící se do černé hmoty .
Dál se bude pokoušet o tebe ,
ale ty ji nemůžeš dát ani kousek sebe .
Hledící dál do dálky .
Pokoušejicí se tu temnotu dát do obálky .
Poslat ji na opuštěny ostrov .
A říct k tomu zaklínácí proslov .
Proslov který donutí všechny se od ní dát pryč
a opustit temnoty chtíč.
ČTEŠ
poems of the heart
PoetryTen který se rád postraší , toho vítám s otevřenou náručí plnou strachu ze tmy a budoucí traumou pro poslední noci a dny ve kterých se nachází NĚCO co čeká na tvůj strach ,krev a poslední krve prolití člověka pro svůj dech a žízeň po krvavých...
