Přemýšlím nad pár slovy.
U toho procházím temné chodby.
Ptajicí se sama sebe :
Co je vlastně nebe ?
Je to jen výmysl ?
A má to důvod řešit nějaký smysl ?
Přátele se mně ptají
co si píšu v sešitě potají .
Já jen kroutím hlavou
nad otázkami co mi kladou .
Těch pár slov se v hlavě ozívajicí
a stále smrti dotýkající .
Těch pár zjizvených ran
jako několik nepovedených bran.
Brány mysli stále rozhodující
jestli mám přidat krok to vše ukončující .
ČTEŠ
poems of the heart
PoetryTen který se rád postraší , toho vítám s otevřenou náručí plnou strachu ze tmy a budoucí traumou pro poslední noci a dny ve kterých se nachází NĚCO co čeká na tvůj strach ,krev a poslední krve prolití člověka pro svůj dech a žízeň po krvavých...
