Rozhlížim se kam mě věrný větřík vane ,
a nedivím se ,že mu ještě neříkám pane .
Unáší mně do spárů bestie ,
která mě pak kryje ,
kryje mě před zlostí sebe samé .
Pokus ,omyl jsou pro mě už jen báje .
Dělám jednu a tu samou chybu ,
aniž bych chtěla chytit jinou rybu .
Jen lidé ve stejně situaci pochopí ,
co právě v budoucnu uchopí .
Já zachytila své chyby ,
které si nepřipouštim,proto vám davam typy .
Kéž bych si to konečně připustila ,
anižbych kousek sebe vypustila .
Nerada to říkám opět ,
ale tahle věta má svou oběť :
Bez propuštění svého nejdražšího kousu světa ,
není k uvolnění další části a zpáteční cesta ,
která neexistuje ,ale vane ke konci ,
který si musíme vybrat sami,aniž by jsme byly lovci .
ČTEŠ
poems of the heart
PoesíaTen který se rád postraší , toho vítám s otevřenou náručí plnou strachu ze tmy a budoucí traumou pro poslední noci a dny ve kterých se nachází NĚCO co čeká na tvůj strach ,krev a poslední krve prolití člověka pro svůj dech a žízeň po krvavých...
