Úsměv po dlouhé době,
když se toulám po nový chodbě.
Vzpomínkou na loučení se s lidmi a městem,
s naším třídním gestem.
Propouštím své nové já,
ať si děla co si zachce a děla si cha,chá.
Slzy zamknu na sto zámku
a na závěrnou poznámku :
Chybí mi lidi které znám už od první třídy.
I když znám tolik nových lidi je to složitý .
I když bych stejně odešla za půl roku ,
kvůli ,,Životnímu " kroku .
Stejně bych s nima byla
a jen tak bych je neodbila.
ČTEŠ
poems of the heart
PoezieTen který se rád postraší , toho vítám s otevřenou náručí plnou strachu ze tmy a budoucí traumou pro poslední noci a dny ve kterých se nachází NĚCO co čeká na tvůj strach ,krev a poslední krve prolití člověka pro svůj dech a žízeň po krvavých...
