To co bývavalo ránou je nyní,
avšak to už jiní nevidí.
To co bys ty sám měl vidět
je vztah za který by ses měl stydět.
Mé srdce deno deně pučí...
a bolesti hlasitě kňučí....
Jako pes zraněný....
svým pánem opuštěným...
Tvé neštěstí se snažím svými slovy vyhnat,
přesto slyším jak tvé slova se mě snaží zahnat.
Snažím se tě rozveselit, říkat ti jak mi chybíš,
ale ty mi má slova nevrátíš.
Ubližuješ mi, stresuješ mě, ničíš mě....
přesto všechno slyšíš z mích úst miluji tě...
Volám zoufale o pomoc, o pomocnou ruku,
ať mi pomůže z té tíhy na mém krku.
Náhle mi přijde záchrana jako anděl z nebe,
avšak jsem v náručí ďábla plným jedovaté krve...
Propadla jsem ďablu
a ztrácím svou životní rovnováhu.
ČTEŠ
poems of the heart
PoetryTen který se rád postraší , toho vítám s otevřenou náručí plnou strachu ze tmy a budoucí traumou pro poslední noci a dny ve kterých se nachází NĚCO co čeká na tvůj strach ,krev a poslední krve prolití člověka pro svůj dech a žízeň po krvavých...
