Tajemství (BakuDeku Yaoi) Dokončeno

9

Karsuki:
Vstanu a jdu k té ženské.

Chytnu jí pod krkem a zvednu jí do vzduchu.

,,Něco ti řeknu holčičko... mě jsi úplně u pr*ele, ale jakmile něco uděláš, teď už mému šprtovy tak si tě podám... to je varování pro začátek''
Hodím s ní o zem... že prý je to moc? Nemyslím si... za kopání mezi nohy by se mělo zavírat do vězení je to bolest jako prase.

Zvedl jsem Deka a šel jsem s ním na kolej, kde mám v plánu že se o něj jako správný, teď už přítel postarám. Hrozně moc mě baví si stále připomínat to, že Deku je teď už můj.

Došli jsme na kolej a rovnou jsem šel na můj pokoj protože, tam se vyznám více než v tom jeho pokoji.

,,Deku? Bolí to moc?''
On jenom malinko kývl a zavřel oči.

No dobře tak to asi moc bolí... on vlastně kývl takže to je stoprocentní... Okey.

Dám si ho na sebe a začnu se s ním tulit.

,,Neboj to bude dobré''
Usměju se na něho... i když se moc často neusmívám.

,,Máš nádherný úsměv''
On se posadí a já jsem se s ním začal tulit.

,,Hmh většina lidí si myslí že mám divný úsměv''
Zasměju se a dál ho objímám.

Kiri:
Jdu ke Katsukimu na pokoj, protože jsem si od něho půjčil propisku tak mu jí jdu vrátit.

Dojdu k jeho pokoji a zaklepu jak jinak hned na to vejdu a..... nemohl jsem uvěřit svým očím... on... se tulí s Midoriyou.... ne.

On se na mě otočil.
,,Co potřebuješ Kiri?''

,,J-já... přišel jsem ti vrátit propisku''
Položím mu jí na stůl a hned na to se i a brekem vydám na svůj pokoj.

,,Co se ti stalo že tvé překrásné oči pláčou?''
Zastavil mě jeho hlas.... nikdy jsem nevěděl že je jeho hlas tak nádherný a slyším ho takhle poprvé.

Jelikož jsem měl celou dobu sklopený pohled tak ho k němh zvednu.

Nikdy v životě jsem nevěděl že i on dokáže být hodný... a tak nádherný... možná i hezčí než Bakugou.

,,J-já.... už ani netuším''
Jenom ho sleduju a už se mi nechce ani brečet... tak úžasně vypadá.... vypadá to že dělal něco náročného protože je spocený...a má na sobě bílé tričko a tak to hezky rýsuje všechny jeho svaly, ale i přes to se koukám do jeho nádherných očí.

Jeho nádherné mokré bílo červené vlasy a ke všemu tomu za ním zapadá slunce a z ničeho nic neexistuje žádný Bakugou... jenom Todoroki.

Todoroki:
Jdu právě zpátky na pokoj z tělocvičny jelikož jsem si řekl že je na čase malinko pocvičit a když jdu kousek od Katsukiho pokoje tak vidím Kiriho.... jak brečí... pročpak pláčou jeho nádherné oči? Tak nádherné.... červené.... a jeho rty... taktéž, ale teď jsou důležitější jeho nádherné oči.

Takhle jsme si tam vzájemně koukali do očí do té doby dokaď z pokoje od Katsukiho nevylezli Deku i Katsuki.

Konečně jsem se probral z toho snění a uvědomil jsem si že už je vlastně tma.

Deku:
Když byl čas večeře tak jsme se rozhodli že půjdeme večeřet.

Vylezl jsem z pokoje a tím jsem na sebe upoutal pozornost Kiriho a Toda..
Todo mě zabíjel pohledem netuším proč.

,,Ještě chvilku tak na něho čum a vyškrábu ti oči''
Zavrčí Kacchan a Todoroki jde ke Kirimu a utře mu slzy.

Momentíček.... co se tady děje?

Kacchan celou dobu vrčí asi proto že se bojí aby Todoroki nějak Kirimu neublížil... asi.... přece jenom Kiri je jeho opravdu dobrý kamarád že ano.