Tajemství (BakuDeku Yaoi) Dokončeno

5

Deku:
Ráno jsem se vzbudil a bylo mi tak moc dobře.

Strašně moc se těším na dnešní první fotbal, bude to fajn protože tam bude Iida, Kiri a Denki.

Rychle jsem se oblékl a i s balonem jsem běžel rychle ven.

Běžím na hřiště a při tom jak běžím tak uklouznu na louži a začnu padat.

Když už jsem smiřený s tím že Spadnu na zem tak mě chytnou dvě svalnaté ruce a mě do nosu udeří ta úžasná vůně.

Kacchan... jak já miluju tvou vůni...

Katsuki:
Při tom když jsem šel tak jsem viděl Deka jak běží, zakopl a jak padá na zem.

Na nic nečekám běžím k němu a tak tak ho Chytnu.

,,Jsi v pořádku?''
Usměju se na něho.

,,A-ano...''
Řekne nervózně a já se podívám na jeho míč.

,,Kam tak spěcháš? Já jenom... po tom co jsi tam včera omdlel by jsi měl radši odpočívat''
Otočíme hlavu na bok a Sleduju ho.

On se na mě kouká jako na blázna, asi z toho důvodu, že se starám o jeho zdraví když jsme ještě nedávno byli nepřátelé.

,,Tak?''
Opět jsem se ho zeptal a on konečně odpověděl.

,,No.... přihlásil jsem se na fotbal tak ho taky budu hrát''

On hraje fotbal? Bože to zase bude, jako jo je to dobrá hra a každý hráč se hodí, ale nevím jestli by ho to bavilo.
Znám ho dost dlouho na to, aby jsem věděl že na to není, ale co už.

,,Fajn tak... já tam jdu taky tak, jdeme?''
Usměju se na něj a on má na sobě zase nechápavý výraz, ani se mu nedivým když jsem se k němu už nějakou tu dobu choval hnusně a šikanoval jsem ho.

,,J-jo''
Rozejde se dopředu a já jdu vedle něho.

No tak Katsuki dělej... to zvládneš, prostě se ho zeptáš na to jestli by s tebou někam  nešel, když řekne ne tak to prostě necháš být a když řekne jo tak s ním prostě někam půjdeš a vyjádříš k němu city.

Jdu dál a neskutečně mi tluče srdce.

Deku....

Deku....

Deku....

Deku....

Deku....

Deku....

Nejsem schopný to říct nahlas a říkám si to stále ještě v hlavě.

Deku....

Deku....

,,Deku?''
Řekl jsem to nahlas a můj strach začal stoupat.

Co když se mi vysměje do obličeje že jsem nějaký zasraný gay?

,,Ano?''
Dál jde a podívá se na mě.

,,N-no j-já jsem se chtěl zeptat, jestli by jsi se mnou nešel do....ki-na?''

Deku:
Slyším správně? 1) on koktal? 2) on mě pozval do kina?

Sakra co mám odpovědět... já nevím po tomhle strašně moc dlouho toužím, ale co když to je jenom ze srandy? Fajn... řeknu ano a když tak se mi při nejhorším vysměje celá třída do ksichtu.

,,R-rád''
Usměju se a začnu se červenat.

,,Dobře''
On se taky začne usmívat a spokojeně jdeme vedle sebe.

Ach jo... chtěl by jsem ho chytnout za ruku... tak moc strašně moc.

Došli jsme na hřiště kde čeká už i zbytek.

Kiri, Denki a Iida na nás koukají jako na idioty že jsme tady přišli spolu a Kacchan se ještě k tomu usmívá svým nádherným úsměvem, který tak moc zbožňuju.

Trenér začal vysvětlovat co a jak zatímco ostatní šli hrát, tak já musím nacvičovat než mě vůbec pustí do hry.

Ať se snažím jak se snažím vůbec mi to nejde a furt myslím na to, co mi Kacchan řekl... teda spíše co budeme dělat v tom kině... tedáá jasně že se budeme koukat na film, ale z jakého důvodu mě pozval?
Chce se mi za něco vysmát nebo tak něco? Co když mě chce zmlátit? I když to asi ne.

Nějak nešikovně silně to kopnu a tím trefím trenéra do obličeje.

,,Sakra''
Řeknu potichu.
,,Omlouvám se''
Řeknu hned na to nahlas a rychle běžím pro míč.

Dobře... ještě jednou... nádech a výdech 3....2....1...
Kopnu to a ono se to odrazí od několika věcí a bouchne to Kacchana do hlavy.....sakra... teď mě zabije.

Otočí se na mě a obyčejně mi kopne míč zpátky.

.....nechápu.
Potom jde ke mě.
,,Nějak ti to nejde, Izuku"
Začnu se červenat protože mi řekl jménem.
,,N-no, nejde"
On se jenom usmál a začal mi vysvětlovat co a jak, já mám motýlky v břiše a usmivám se a poslouchám co mi říká.