Každý ví jak má Deku(Midoriya Izuku) své sešity na zapisování věcí o superhrdinech.
Avšak jeden sešit má zaměřený jen a jen na jednu osobu.
Ta osoba se jmenuje Bakugou Katsuki avšak Deku mu říká Kacchan.
Jednoho dne se Katsuki dozví o těhle Dekov...
Cítím na sobě pohled... od někoho a tak se kouknu kolem a můj pohled skončí na Hitoshim.
Kdyby někdo nevěděl je to tady ten:
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
!!Obrázek není můj!!
Chvilku ho sleduju a on mě taktéž a přitom si kouše ret, ale když se ozve Kacchanové zamručení tak se na něho otočím.
,,Kam čumíš?'' Zavrčel.
,,Nikam...'' Začnu jíst.
Když se opět podívám jeho směrem tak už tam není.
Proč mě tak sledoval? A nebo proč se vůbec kousal do rtu? To ho až tak vzrušuju? Já myslel že jsme přátelé.
Tak či tak se tohle nemůže dozvědět Kacchan i když... já si vlastně ani nejsem jistý zda-li je to pravda a nebo jestli si to jenom myslím... to že po mě Hitoshi jede.
Vstanu a jdu odnést svůj tác s talířem a hned na to jdu na svůj pokoj si odpočinout po obědě.
Mám strašně dobrou náladu, všechno je tak nádherné když je v tomhle světě Kacchan a tak si poskakuju a s radostí si broukám když v tom ně zastavil hlas od Hitoshiho.
,,Kampak tak pospýcháš brokoličko?'' Zasměje se a jde ke mě.
,,Na pokoj... konečně si trošičku odpočinout''
On kývne. ,,Doprovodím tě''
,,Nemusíš... zvládnu to sám'' Zasměju se.
Přeci nejsem žádné malé dítě, které nedokáže dojít samo ani na pokoj.
,,Chci jít s tebou a ty chceš taky''
Mlčím....
Nebudu mu nijak nic říkat a ho to omrzí.
Když dojdeme k mému pokoji tak ho otevřu, on mě do něho žduchne, vleze do něj, zavře dveře a zamkne.
,,C-co to děláš!?''
,,Potřebuji ti něco říct'' On se posadí na postel a já si sednu k němu.
,,Copak máš na srdíčku?'' Dám mu ruku na záda a Pohladím ho.
On se zachvěje a nadechne.
,,U-už delší dobu pociťuju že když jsi kolem tak mi začne tlouct strašně moc srdce, když mi věnuješ tvůj nádherný úsměv tak je můj den hned o něco lepší a... celkově jsi takové zlatíčko...a.... Izuku... j-já tě mi-mil-miluju..''
Nevím co na to říct... on mě miluje? Eeeemmmm no....
,,Oh...Hitoshi-''
Katsuki: Hned jakmile Deku opustil jídelnu tak jsem dojedl a šel jsem za ním samozřejmě jsem odnesl tác a potom jsem šel k němu na pokoj.
Když jsem tam došel tak jsem chtěl otevřít, ale... bylo zamknuto. Chtěl jsem zaklepat a říct mu ať mi otevře, ale slyšel jsem hlas...a tenhle hlas nebyl od Deka... asi brzo vyrazím ty dveře, ale.... na chvilku se zaposlouchám.
,,Izuku j-já tě mi-mil-miluju'' Někomu asi brzo rozbiju hubu, no teď mě tak zajímá odpověď od Deka.
,,Oh...Hitoshi...ono je to teď složitější.. miluju někoho jiného a tak si myslím že by to bylo stráta času jelikož nepociťuji to samé co ty, ale já nejsem nijak zvláštní... jsem obyčejný kluk, na kterém není nic moc zvláštního... jak se říká v moři plave spoustu ryb, ale já pro tebe nejsem ta pravá ryba... musíš hledat dál a jednou se ti poštěstí''
Začnu se culit.
On je ten typ, který dokáže hnusou věc jako odkopnutí říct tak nádherně... ňuňík můj malý.
