KRYSTAMEN - Až do konce

Kapitola 13. Očekávané překvapení

Tom, Reese, Adrianne a Qirgly zírali na polopostaveného Rolanda ještě kradmou chvilku. Nikdo se pár minut ani nehnul z místa, jako by si myslel, že to všechno vyprodukovala jen jejich bujná fantazie. Z rozjímání a paralyzování pohledem nehybná robotická těla je vyrušil až známý hlas: „Adry? Qirgly? Kdeste?"

Zanedlouho se zjevil udýchaný Kyle. Málem už vyprskl nějakou humornou poznámku na ty šokované tváře před sebou, pak však sjel pohledem po tom, s čím připlachtil Arid Pedestrian a jeho ohavná ženuška, a nakonec zakotvil u Rolanda, který dosud svíral revolvery.

„To – co to to – co se stalo?" vykoktal zmateně.

„No, otec na nás poslal dva zabijácké roboty, ale díkybohu nás zachránil Roland, který je oba zastřelil," vysvětlovala Adrianne.

Kyle se zhluboka nadechl. „A proč ti teče krev?"

Celou cestu zpátky k Uragánu II čtveřice vysvětlovala Kyleovi, o co přišel. Ten se mračil čím dál tím víc, jako by tomu vůbec nemohl uvěřit, nesouc v rukou Rolanda. Tom vyslovil myšlenku, že to Kyle nově postaveného robota poslal, ten však zakroutil hlavou. Asi se musel zapnout sám, protože on sám si dopřával hluboký spánek, řekl. Netušil, jak je to možné a hloubal nad tím ještě celou dobu, kdy pokládal bezvládného Rolanda na stojan, kde ho sestrojoval od vzletu z Tebris-Ville.

„Možná se mu zaply senzory na vyhledávání jemu podobných strojů," spekuloval Kyle zamyšleně, když si otevřel láhev Magrúlské zelené („Nepij tolik!" napomenula ho sestra.), „ale jak se to mohlo zapnout samo, to netuším..."

Adrianne ošetřil soukromý zdravotnický droid z lodi, řka, že to není až tak hluboká rána a za pár týdnů se to zahojí. „Jo, Roland je záhada, mě ale trápí něco jiného. Otec řekl, že napnul Cľevelovu strunu. Co budeme dělat?"

„Co je Cľevolova struna?" zeptala se Reese zvědavě.

„Jakési neviditelné navádění dvou lodí na velkou vzdálenost," vysvětloval Qirgly. „Funguje tak, že musíš na dvě lodi připnout takový maličkatý přístroje a oni si pak navzájem vysílají souřadnice."

„Jenomže tady najít ten přístroj je téměř nemožné, to bychom museli obrátit celou loď vzhůru nohama," konstatoval Kyle věcně. „Navíc se ta struna se nemůže napínat věčně a vždy existují jen dvě ty vysílačky souřadnic, takže ta otcova musela být na té lodi, co je teď rozstřílená na Milleriu." Kyle úspěšně vyzkoušel laserové katapulty, které patřily do vybavení lodě, právě na té kanárkově žluté stíhačce.

Adry si ohmatala namotaný obvaz na své paži. „Suma sumárum, od otce nám nic nehrozí?"

„Hm." Kyle si přihnul z láhve.

„Buďme optimisty!" zahlaholil Tom, jehož až teď začala přepadávat jakási vítězoslavná nálada (Vždyť on dokázal létat!) „Arid nás určitě nenajde na té zapadlé planetce, kam máme namířeno. Jak říkala Reese – je téměž úplně izolovaná."

***

Tisíce světelných let od nich v jednom honosném sídle jménem Tebris-Ville Arid Pedestrian hřímal vzteky. Chodil po přepychovém pokoji, shazoval všechny okrasné věci, co mu přišly pod ruku, a nepřestával skřípat zuby.

„Zlatíčko," začala nervózně Abigaile navlečená ve smaragdově zeleném županu, „uklidni se. To skřípání vůbec nedělá dobře dásním..."

„Ten zmetek," hřměl pan Pedestrian, vzal obzvláště drahý keramický talíř a mrštil jím přes celou místnosti. „TEN ZMETEK..."

Jeho svádivá žena nervózně postávala na jehlicovitých podpatkách a zkroutila obličej pokaždé, když její muž rozbil něco cenného nebo dobře zpěněžitelného