From The Ashes [Z Popela], 1. KNIHA - Dokončeno

22. UŠTĚPAČNÁ SOVA

"Takže ty tvrdíš, že korunní princ, který má jednou vládnout téhle říši..." polkne Tarin sousto své večeře, "Je ovládaný někým jiným, pravděpodobně svou vlastní matkou. A ta chce vyvolat puč ve Varentu, aby mohla zabrat jejich území? Říkám to správně?" nabodne si pečenou bramboru a strčí si jí do úst.
"V podstatě ano, ale... " prohrábnu si unaveně vlasy -Ale co? - zahouká Nix, který je uvelebený na parapetu.
"Ale něco mi na tom nesedí. Jako by nám něco uniklo" dokončím svou myšlenku a ukousnu si pečené kachní stehno, jehož šťáva mi steče po bradě. Než se naděju Tarin se ke mě nakloní a jemným pohybem palce mi štávu otře, poté se odtáhne a zarází se. Nastalo trapné ticho, takové to které se stane, když očekáváte skvělé vystoupení, které je reklamou vychválené až do nebes, ale nakonec to je jen další průměrné představení, které má místo tří lvů, jenom tři staré pudly.
"Takže - " začne trochu přiškrceně Tarin a odkašle si," Takže co nám uniká?" snaží tuhle trapnou chvilku zamluvit, ale moc se mu to nedaří.
-To je teda trapas. Už se spolu konečně vyspěte ať dáte pokoj- zahouká od okna Nix uštěpačně a já jen otevřu pusu v úžasu.
"Zmlkni" syknu na něj a hodím po něm kost ze stehna, obratně jí chytí do zobáku a se s pokojeným usměvem odlétne do noci.
"Co říkal? " zajímá se hned Tarin a zírá střídavě na mě a na prázdný parapet.
"Nic", ten uvidí až se vrátí, přemaluju mu pírka na růžovo jako jsem to udělala, když mi bylo deset. Tři dny se mnou nemluvil, dokud to z něj déšť nesmyl. Proč sakra říká takové věci?
"Takže, co ti na tom nesedí? " vrátí se k původnímu tématu Tarin a dojí poslední sousto své půlnoční svačiny. Rash se vyznamenala, když nám ve dvě v noci dokázala sehnat teplé jídlo.
"Já nevím. Přijde mi divné, že by tohle všechno dělala jen pro získání území" začnu přemýšlet nahlas a rozvalím se v křesle.
"Myslíš si, že je za tím něco víc než rozšíření území a získání levné pracovní síly? " předkloní se a lokty se opře o kolena, pár neposedných blond pramenů mu spadne do čela a oheň z krbu se mu odráží v oceánových očích. Na chvíli mi probleskne hlavou jak by asi vypadal, kdyby se nademnou skláněl v posteli. Okamžitě tu myšlenku zapudím, Nix mi do hlavy nasazuje takovéhle myšlenky...
"Co může být pro královnu tak cenné, že chce kvůli tomu rozpoutat další válku? Znovu smazat další říši z povrchu Ember... Tedy předtím to byl král Dust, ale ona v jeho díle nejspíš pokračuje i po jeho smrti" Tarin přemýšlí nahlas, vím že to dělá, protože se nepřítomně dívá do plamenů.
"Co když ten útok na Sonem nebyl kvůli tomu, že brojili proti Carnace? Co když tam bylo něco co král chtěl, ale nenašel to?" vypadne ze mě a rázem mi to začne dávat větší smysl, jsem z toho tak nadšená až se vymrštím z křesla.
"A to něco je ve Varentu! " doplní mě nadšeně Tarin a také se zvedne, ale poté zvážní "Musíme to zastavit Scar. Nesmíme dopustit, aby další nevinní lidé zemřeli kvůli Redshirům".
Zarazím se, On tohle opravdu řekl? Zajímá ho i někdo jiný než on sám?
Bez rozmyšlení k němu přikročím, stoupnu si na špičky a vtisknu mu vášnivý polibek. Jeho ústa jsou horká a měkká, sladká jako med.
Na chvíli zaváhá, ale poté cítím jeho svalnaté paže, kterými mě k sobě přitáhne blíž až jsem namáčklá k jeho pevné hrudi.
Vášnivě mě líbá, jako by na tuhle jedinou věc čekal celou věčnost. Dost možná i čekal.
Cítím jak se jeho ruce sunou níž až na můj zadek, náhle mě za něj uchopí a zvedne celou mojí maličkost do vzduchu jako bych byla pírko.
Začne se mnou couvat ke stěně o kterou mě opře, zatímco mě neustále líbá. Jsem teď uvězněná mezi ním a studenou stěnou a moc se mi to líbí, nohy obtočím okolo jeho boků a přitáhnu si ho ještě blíž. Když jeho mužství narazí na můj klín zaúpí a tak mu rukama zajedu do hustých vlasů. Posune mě výš a vtiskne mi polibek na krk, dlouhý a plný vášně. Z úst mi uteče malé zasténaní a on se na mě poprvé podívá, jeho oceánové oči jsou divoké jako bouře, plné chtíče a divokosti. Ty laškovní pohledy, které mi vždycky předváděl jsou oproti tomuhle jen pohlazení motýlího křídla.
Znovu mě začne líbat na krk a jen zavřu oči a vychutnávám si každý jeho dotek, zatímco mu zatínám nehty do zad i do vlasů. I letmý dotek jeho nosu mi do kůže posílá elektrické výboje.
"Scarlet" zasténá mé jméno, když se na okamžik odtáhne od mé hořící kůže,ale hned nato se k ní zase přitiskne.
"Tarine" zašeptám do jeho vlasů a on mě bez varování kousne do krku, ne moc, ale tak aby to bylo přesně akorát. V tu chvíli mnou projede další vlna rozkoše a zatnu mu prsty do zad až se švy jeho košile začnou trhat.
A v tom se to stane, na chodbě se roztříští sklo a vteřinu poté celým pokojem otřese výbuch, který nás oba srazí k zemi až se urve kus stěny, jejíž části se na nás sesypou. Začne mi zvonit v uších, ale i přes to cítím jak hradem otřásají další výbuchy.
Prach se usadí "Tarine?" zakašlám a rozhlédnu se, "Tarine!" začnu panikařit, "Nic mi není. Co ty, jsi v pořádku?" přisune se ke mě a zraněnou nohu za sebou opatrně táhne.
"Nic mi není, ale co tvoje noha?" začnu jí zkoumat a zvedne se mi žaludek, odvrátím se a celou svoji pozdní svačinu vyzvracím před zasypaný krb.
"Je jen pohmožděná, ale tvoje hlava Scar! Máš určitě otřes mozku" opatrně mi prsty přejede po pravé straně čela a když je odtáhne jsou celé zakrvácené.
Neváhá a utrhne si rukáv, ovaže mi ho okolo hlavy jako provizorní obvaz a zvedne se. Opatrně se dostane ke dveřím, chci ho následovat, ale rychlým pohybem si zbusobím jen opětovné zvracení.
"Co se to tam sakra děleje? " zeptám se Tarina který už stojí na chodbě a rychle zapadne zpět do pokoje. Je bledý, ale to může být z toho šoku.
"Tohle je špatný! Jsou to oni Scar!" vypraví ze sebe a strach v jeho očích není hraný. "Kdo je to?" zeptám se nervózně a bojím se odpovědi. Jen jedni lidé dokáží někomu jako Tarin nahnat strach... "Bezejmení" vypraví ze sebe a zbledne ještě víc, odkulhá ke své posteli a začne z pod ní vyndavat zbraně. "Doufám, že zvládneš bojovat" hodí mi do ruky zahnutý úzký meč, "Myslím že jdou po tobě".
Nevím co na té chodbě Tarin viděl, ale věřím mu každé slovo, neváhám a meč popadnu.