From The Ashes [Z Popela], 1. KNIHA - Dokončeno

31. PER ASPERA AD ASTRA

"Už mi povíš co se stalo nebo mám začít hádat?" snaží se ze mě už asi po páté Tarin vyloudit, proč jsem přišla zpátky co paláce bledá jako smrt.
Přihnu si z flašky a trochu zakašlu, "Radši ti to nebudu říkat, už jsme takhle ve špatné situaci" zamítnu jeho žádost a znovu se napiju.
Ta věc tam v lese... Nosí obličeje svých obětí jako nějakou strašlivou masku.
Oklepu se, "Tak a dost Scar, koukej mi to vyklopit nebo už tě nespustím z očí" zvedne se z křesla a chňapne po flašce, nebráním se, když jí sebere a taky si přihne.
-Řekni mu to. Měl by to vědět - zahouká Nix, který nás pozoruje z čela postele. "Ty radši ani jednou necvakni zobákem" obořím se na něj.
To on, ten malý opeřený práskač, doletěl pro Tarina hned jak jsem mu vyklopila co se stalo. Prostě jsem mu to řekla a on vylétl ven a o chvíli později slyším klopýtavé kroky na chodbě, když sem vláčel Tarina za tkaničku jako nějaké štěně.
"Ale fajn" odfrknu si a dám se do vyprávění, připojím i plán který se mi pomalu začíná líhnout v hlavě, pomalu ale jistě.
"U Bohyně, Scar... " klekne si přede mnou Tarin na kolena, když skončím s líčením tě bytosti, chytí mě za ruce a prohlédne si je, jako by mi nevěřil, že na nich není jediná rána.
Poté vzhlédne a jeho modré oči, širší než oceán a krásnější než moře, se na mě usmějí s příslibem lepších zítřků. Nemusí ani nic říkat, stačí že mě drží.
"Takže, jak přesně chceš opít prince a sebrat mu ten klíč?" změní radši téma, abych už na tu věc nemusela myslet.
Vymaním ruku z jeho sevření a pohladím ho po neoholené tváři "Víš, že ti to strniště docela sluší?" zamyslím se nahlas a on se uchechtne, tím jeho drzým způsobem.
"Mě sluší všechno, ale neodbíhej od otázky" usměje se a v očích mu zajiskří, povzdechnu si
"Napadlo mě, prostě se s ním znovu o samotě sejít a opít ho, jak nejvíc to půjde".
Zavrtí hlavou "Minule na tebe ne jenom sahal, líbal tě, a jestli bude opilí a bude s tebou sám... To v žádném případě", "Ale já-" chci argumentovat, jenže mě přeruší "Prostě ne, už na tebe ani nesáhne, když u toho nikdo další nebude". Povzdechnu si, je majetnický jako nějaké zvíře.
"Umím se o sebe postarat, to přece víš" usměju se, - Já s ním souhlasím, není dobrý nápad být s ním znovu o samotě- zahouká za námi Nix a já po něm šlehnu pohledem.
"Já vím, že to umíš. Vím to zatraceně dobře" ušklíbne se a přejede mi prsty po stehni, "Ale nesnesu pomyšlení, že by na tebe byť jen koukal, natož aby na tebe sahal... Nebo tě líbal" přitáhne si mě k sobě pro polibek a mě zašimrá v hrudi, když se naše rty spojí.
-Tak to ne. Tohle vidět nemusím - načepýří se za námi Nix a slyším ho jak mávne křídly a už je pryč z pokoje. Musím se tomu zasmát, takže trochu zkazím naší hezkou chvilku a Tarin se odtáhne.
"Když jsi byla fuč, tak já jsem se potloukal po paláci a zjistil jsem pár věcí" otočí se ke mě zády a opře se mezi mýma nohama o křeslo.
Bezděky mu zajedu rukou do vlasů a začnu je laskat, když si to uvědomím zarazím se. Co to sakra dělám? Místo toho mu tedy položím ruce na ramena a nahnu se k němu, abych ho mohla poslouchat.
Slyším jak odfoukne a usměje se pod vousy než začne mluvit, "Nic extra zajímavého jsem nezjistil, tedy alespoň jsem si to myslel, než jsem mluvil teď s tebou" promluví a zakloní hlavu, tak aby se na mě po koutku oka mohl podívat. Nic neříkám, čekám co z něj vypadne.
"Za pár dní se bude pořádat ples na počest nějakých významných hostů. Všichni sloužící si o tom špitají. Mezi pozvané patří i účastníci klání" vytáhne z náprsní kapsy dvě krasopisně psané pozvánky.
Vezmu jednu do rukou, stále mi ale uniká důležitost této informace, dokud... "Skvělé místo na opití kohokoliv, klidně i prince" vydechnu.
"To je perfektní! Jako by nám ten ples seslala sama štěstěna! Jsi geniální" zaraduju se a ohnu se, abych ho políbila na čelo. On se však posune a místo toho ho políbím na usměvavé měkké rty.
Spokojeně zamručí,když mu rukama přejedu po hrudi a pak jemně prsty po krku.
Po chvíli líbání se odtáhnu, tahle pozice není moc pohodlná na delší setrvání. Tarin se napřímí a zamne si krk, to už mu ale ruku odstrkuju a nahradí ji mé vlastní dlaně.
Jemně mu masíruji krk i ramena, je celý ztuhlý, ale vím že si to užívá. Po chvíli krouživých pohybů mu ztuhlá záda konečně povolí a on zhluboka vydechne.
"Ani nevíš jak dlouho jsem si přál, aby jsi na mě sahala jinak než jen s odporem" prohodí nečekaně až mě trochu zarazí a mé ruce se zastaví. Nevím co mu na to říct, ale ani nad tím nemusím přemýšlet protože mluví dál.
"Pamatuješ si na Lottu?", zamyslím se, "Ano, byla s námi v Doupěti, hubená černovláska,vždycky na tobě mohla oči nechat". Proč se ptá zrovna na ní? Už je to dlouho co jsem si na ní naposledy vzpomněla, pokud vím tak jí zatkli při nějaké nepovedené krádeži před pár lety.
"Pamatuješ si, jak jsi mě s ní načapala na chodbě?" teď už ruce zastavím úplně a odtáhnu je, "Ano, proč?" prohodím trochu naštvaně. Proč zrovna tohle teď vytahuje?
"Tehdy jsem jí políbil, protože jsem věděl, že tam půjdeš. Vždycky jsi ve stejnou dobu chodila na lukostřelbu a já věděl, že jí nikdy nevynecháš. Dovolil jsen jí, aby mě líbala, protože jsem chtěl vidět tvojí reakci. Doufal jsem, že budeš žárlit... Nebo že uděláš scénu, ale ty ne. Stála jsi tam jako socha, myslel jsem, že jsi snad dostala infarkt. A pak jsi najednou zamrkala a já viděl něco v tvých očích... Ale až později mi došlo, jaký idiot jsem byl, když jsem ti takhle hloupě ublížil. Došlo mi to, když jsi z tvého parťáka na souboje málem vymlátila duši, chvíli po tom co se to stalo. Možná že jsi to nevěděla, ale ve tvých očích jsem viděl bolest, možná i pocit zrady. Chtěl jsem si tím utvrdit, že má cenu k tobě něco cítit... A místo toho jsi se ke mě začala chovat ještě hůř a chladněji než předtím, oprávněně, a já věděl že jsem to pokazil. Příšerně jsem to pokazil, byl jsem tak hloupý..." chce mluvit dál, ale já mu přikreju pusu a zvrátím mu hlavu dozadu, aby na mě viděl.
Zorničky se mu rozšíří, když začnu mluvit "Minulost už nezměníme. Nemá smysl tu nad ní naříkat, jako by to mohlo něco změnit. Oba máme v minulosti věci, které bychom nejradši vymazali, ale to se nestane. Proto musíme oba koukat dopředu, na to co nám přinese budoucnost" odkryju mu ústa, aby mohl promluvit, ale on na mě jen s údivem zírá, takže promluvím místo něj, "Budeme se dívat na to, co nám přinese NAŠE budoucnost" sehnu se a políbím ho. Naše budoucnost je na dosah, stačí už jen jedna vražda a jedna krádež.

"Chceš aby jsme do toho šli s tebou?" nadzvedne Luca obočí a zatěká pohledem ke svému bratrovi.
"Jsem si jistá, že to královna je za vším tím zlem, které se tu děje. A ano, ráda bych vás měla na své straně, ale samozřejmě pochopím, když odmítnete. To co chystáme se rovná vlastizradě, nemám právo to po vás žádat... Ale jako bývalí otroci víte, co je s touhle říší špatně" pročísnu si vlasy rukou a čekám na jejich reakci.
"Jak víš čím jsme byli?" promluví trochu přiškrceně Hunter a ve tváři se mu objeví výraz, který však nedokážu přesně určit. Možná je to hanba nebo vztek, možná obojí.
"Viděla jsem tvojí značku na krku, ale také jsem si na vás vzpomněla z doby před patnácti lety" přiznám jim konečně, že pro mě nejsou úplní cizinci. "Ty jsi byla na Bílé pláži? Taky jsi otrok?" zeptá se nejistě Luca, při tomhle tématu se oba bratři zdají najednou mnohem menší a křehčí.
"Žádám po vás těžké věci a tak si nejspíš zasloužíte vědět komu pomáháte" začnu mluvit a opřu se o zábradlí majáku, kam jsem je oba zavedla kvůli soukromí.
"Stejně jako vy jsem byla prodána na Bílé pláži, ale nikdy jsem nedostala značku otroka. Koupil mě jistý muž, Mistr Stínového bratrstva, který vyhledával ztracené existence, aby je přetvořil ve své učence. Celé roky jsem byla trénovaná, abych kradla, bojovala a zabíjela, kdykoliv bude vypsán kontrakt na nějakou věc či osobu. Stejně tak byl trénovaný i Tarin a desítky dalších dětí. Nebudu říkat, že jsem nikdy nezabila člověka... Nebudu o tom lhát, ale musím se ospravedlnit, že to vždycky byl jen někdo kdo si to nanejvýš zasloužil. Pak se před rokem spousta věcí pokazila a já byla uvrhnutá v nemilost Bratrstva a vyhnána najít jistý předmět, který má v držení královská rodina Redshire, sama ani nevím co to je. Vím jen kde to je a že je to to nejcennější co vlastní. Poté jsem se po dlouhém pátrání ocitla přímo tady a zbytek už znáte, klání, prokletý princ, krutá královna atak dále" ukončím své zkrácené vyprávění a čekám na jejich reakci.
Ani jeden nic neříká, ale jsem si jistá, že komunikují pomocí té jejich schopnosti.
"Tvého otce tam tehdy zabili, že?" trochu mě zabolí u srdce, když přikývnu. Tahle rána se asi nikdy nezacelí.
"Nás si koupil majitel Jam přímo ze Safírového města. Věděl že budeme silní a také, že dvojčata přitáhnou spoustu lidí. Ale myslím, že jsme předčili jeho očekávání. Po letech tvrdého tréninku nás ve třinácti nechal poprvé zápasit a lidé byli nadšení. Rvali se o to, aby nás mohli vidět bojovat, peníze se Sorovi jenom hrnuli a nemohl si nás vynachválit. Slíbil, že když budeme nadále vítězit tak nás v den našich dvacetin propustí. Do té doby jsme bojovali a vyhrávali, měli jsme dokonce i větší volnost než ostatní otroci. Mohli jsme jíst, pít a šoustat holky po libosti.
Malá odměna za to co nás nutil dělat, ale vidina svobody nás hnala kupředu. Pak to konečně přišlo... Měli jsme dvacáté narozeniny a přišli jsme za ním, aby nám zrušil cejch otroků. Přišli jsme tam... A on se nám vysmál, že přeci nepustí svůj zlatý důl jen tak. Jak jistě myslíš, pěkně nás to naštvalo. Než se Sor stihl rozkoukat jeho strážci leželi mrtví na zemi a on před námi stanul sám. Donutili jsme ho, aby propustil všechny otroky z jejich klecí a potom co Jámy lehly popelem, jsme ho zabili. Tak se z nás stali svobodní muži, ale s cejchem otroků, který už nikdy nezmizí", když domluví hněv, který z něj čiší mě zamrazí až na páteři.
"Takže si piš naše jména na seznam, protože tahle vlastizrada bude zapsaná v dějinách Ember navždy" usmějese sebejistě Hunter a napřáhne ke mě ruku. S radostí jsem mu jí stiskla a modlila se k Bohyni, aby vedla naše kroky k cíli.
A tak jsem do svého týmu mohla připsat další dva lidi. Jedna zlodějka bez minulosti, syn prostitutky a dva svobodní muži s cejchy otroků. A samozřejmě jedna uštěpačná sova, na tu nesmím zapomenout. To je docela zajímavý tým pro akci celoříšských rozměrů, ne?