Jako Popelka ✓

Kapitola 6.

Právě ze školy mířím po boku Kelly nakoupit dárky na vánoce. Hodně jsme se za posledních pár dní zblížili. Jak jsme tak šly po chodníku zahleným sněhovými vločkami, které se momentálně snáželi ze sněhově bílého mraku až sem k nám, jsme probíraly všechno možné i nemožné, všechno krásné i ošklivé a bylo nám fajn. Cestou do obchodního centra jsme míjely spousty lidí, kteří kupovali dárky téměř na poslední chvíli tak jako my. Teprve až když jsme vešli do obchodu jsme zjistili nepříjemnou věc. Z téměř každého obchodu, kde se kupovali přijatelné dárky vedly fronty pomalu až ven. No tak tady strávíme mládí. S Kelly jsme se rozhodli vlézt do obchodu s nejmenším počtem lidí ve frontě. Ocitli jsme se v prostorné místnosti, kde v regálech byli všemožně doplňky a různé vonné svíčky. Měla jsem sepsaný věci, které koupím sestře a které mámě. Pro každou mám tři dárečky, protože nejsem ten nejbohatší student tak to musí být něco levnějšího. Procházeli jsme okolo regálů a procpávali se mezi lidmi, kteří někam spěchali, a nebo jen brzdili uličku. Dostali jsme se ke svíčkám. Některé nádherně voněli jiné mi zase připomínaly zápach jakého si neindetifikovatelného plynu. Nakonec jsem pro sestru vybrala červenou svíčku s vůní jahod a pro mamku fialovou svíčku s vůní levandule. Kelly si tu vybrala rámečky na fotky a nějaké drobné doplňky. Postavili jsme se do fronty, která se během našeho nakupování několikrát zmenšila a následně zase zvětšila do původních rozměrů. Naštěstí jsme vychytali místo ve frontě tak, že před námi bylo ani ne pět lidí. Jen co na nás po krátké chvíli přišla řada zaplatili jsme finanční obnos, který po nás zakoupené věci vyžadovali a vydaly se do dalšího obchodu, kde už odpohledu byla mnohonásobně větší fronta než zde, ale co jsme mohly dělat, když jsme tam obě nutně potřebovaly. S hlasitým a vyčerpaným povzdechem naše kroky směřovali do onoho obchodu. Když jsme se úspěšně prodraly davem až k regálů, kde bylo vše co jsme potřebovali a následně s danou věcí vystáli snad kilometrovou frontu jsme si zašli do menší kavárničky na to nejlepší kafe co existuje. Posadili jsme se k volnému stolku pro dvě osoby. A vedly naší "smysluplnou" konverzaci. Mezi tím co jsme si pochutnávali na naší skvělé kávičce se fronty výrazně zmenšily. Po dopití a následném zaplacení kávy jsme se vydali do posledního obchodu, kam jsme nutně potřebovali. Nakoupili jsme vše potřebné, vystáli si frontu a následně si to kráčeli po zasněžených ulicích až do míst našeho bydliště. Já se od Kelly odpojila celkem brzo a pomalým tempem šla do vyhřátého domova. Po odemčení dveří jsem si sundala bundu a boty a dále si pochodovala až do mého pokoje. Rozplácla jsem se na posteli a přemýšlela nad naprosto zbytečnou věcí. Do čeho mám zabalit ty dárky. Měla jsem tu na výběr asi ze tři balících papírů. Nějak jsem jsem se nemohla rozhodnout tak jsem si vzala všechny. Každá tedy měla tři dárky pokaždé v jiném papíru. Musela jsem se mírně a upřímě pousmát, protože nevím proč se vlastně tak snažím sestře alespoň trochu zavděčit. Pouchechtla jsem se a již zabalené dárky donesla dolů pod stromek. Nějak jsem se neobtězovala je rovnat a prostě je přihodila je zbytku dárků co už tam byli. Nezkoumala jsem zda je nějaký pro mě a vydala se do své postele. Ještě před položením těla do vodorovné polohy jsem se převlékla do spacího a až po té vykonala danné položení těla. Koukala jsem do stropu a snila o krásných vánocích, které nejspíš nikdy mít nebudu. Mé myšlenky mě natolik uspaly, že ani nevím jak jsem usla.