Jako Popelka ✓

Kapitola 7.

Mé ranní probuzení nebylo vůbec příjemné. Sestra už od rána hrála na klavír do toho ještě zpívala. Její antitalent na zpěv a nepatrně rozladěný klavír tomu dodával korunu. Musela jsem se vyhrabat z postele a přejít do koupelny, kde jsem měla v plánu tekoucí vodou přehlušit falešné tóny linoucí se z jejího pokoje. Vlezla jsem si tedy pod sprchu a nechala tekoucí vodu plnit svou povinnost. Jak to občas dělávám potichu jsem si prozpěvovala mou oblíbenou písničku. Čeká nás slavnostní oběd a následné rozdávání dárečků. Vím není to moc pohodový plán na dnešní den. Rodinný oběd. Otřesná představa vhledem k naším nynějším vztahům. Ranní a dopolední příprava na oběd není moc záživná. Musíte se hezky obléct, učesat, namalovat a ukázat, že vaše chování je postaveno na nějaké společenské úrovni. Takže to znamená mluvit spisovněji než obvykle a nemít hanlivé a kousavé poznámky. Po delším čase stráveném ve sprše jsem se přemístila ke skříni, kde se nacházelo mé oblečení. Uvažovala jsem co si mám obléct. Jestli sukni a jedno barevné tričko nebo nějaké šaty. Nakonec jsem zvolila červenou sukni a černé přiléhavé tričko s dlouhým rukávem. Vlasy jsem si stáhla do culíku a navlnila si je. Malovat se nebudu jelikož mi to nejde. Přišel čas oběda. Zhluboka jsem se nadechla a s výdechem si to mířila rovnou do  kuchyně. Usadila jsem se společně se sestrou a s matkou ke stolu. Zaráz jsme se pustily do jídla, které bylo to jediné dobré na dnešním dni. Byly jsme mlčky ani jedna z nás nepromluvila ani slůvko. Po snědení oběda jsme se odebraly do obýváku. Sestra měla horu dárku já měla pouze dva a matka čtyři. Bylo mi fuk co tam mám nebo co vše má sestra. Já se zvedla a odešla do pokoje, kde jsem se převlékla a chystala se odejít na procházku. Ani jsem se s nima nerozloučila a prostě odešla. Byla jsem zklamaná z toho jak si Hela udělala z matky otroka jak ji jen využívá. Bylo mi z toho děsně špatně. Jak jsem tak šla svou chůzí na krásně osvěžující procházku, tak jsem si prohlížela prázdné ulice až do doby než jsem spatřila kluka neskutečně podobnýmu Samovi. Byla jsem až jistá, že je to on. Mé nohy se samovolně rozešly jeho směrem. Jenže dotyčný se rychle vzpamatoval a zmizel mezi nekonečnými uličkami tohoto předměstí. Naděje na to, že ho ještě někdy uvidím se rozplynuly jako pára nad hrncem. Hlasitě jsem si povzdechla a rozhodla se vrátit domů. Doma jsem se rozplácla na postel a rozhodla se splynout s peřinou v jeden objekt. Mé splynutí onou peřinou vedlo až k hlubokému spánku.