Jako Popelka ✓

Kapitola 2.

Zazvonil mi budík na mobilu. Koukla jsem se a vypla ho. Převalila jsem na na druhý bok a dál si nevšímala okolí. Až pak mi došlo, že dneska jdu na nultou kvůli plesu. Vymrštila jsem se do sedu a přesunula jsem se ke skříni, kde jsem si vzala potrhané černé rifle s vysokým pasem, bíle tričko a dlouhou červenočernou kostovanou košili, která sahala asi do poloviny stehen. Z vlasů jsem si vyčesala culík, ze kterého vedl delší cop. V mé mini koupelně jsem si vyčistila zuby. Ode dveří jsem sebrala batoh a sešla dolů do kuchyně. Vzala jsem si jen jablko a šla do předsíně si obléct černý zimní kabát a vyšší zimní boty. Hned jak jsem zabouchla dveře od domu vydala jsem se do školy. Po malých kouscích jsem ujídala jablka a pozorovala okolí, které bylo stále ještě zahaleno do barvy temné noci. Když jsem šla zkratkou, kde nejsou pouliční lampy naskytl se mi pohled na oblohu stále ještě posetou miliony hvězd. A jako růže mezi trním se na obloze třpytil měsíc v úplňku. Celý tenhle moment byl dokonalý až do doby než se mi naskytl pohled na školu a naší výzdobovou partu. Byli tam všichni kromě mě a učitelky. Když jsem tam došla k mému překvapení neměl nikdo své obvyklé poznámky na mou osobu.

,,Ahoj Nikol." řekl bloňdák.

,,Ahoj."

,,Promiň já ti včera neřekl jméno jsem Marko."

,,V pohodě." usmála jsem se.

,,Zítra tě vyzvednu v o půl šesté jo?"

,,Jo."

Po našem rozhovoru přišla učitelka a já byla ráda, že se s nikým nemusím bavit. Teď máme necelou hodinu na výzdobu celé školy, tedy dvou pater + šaten.
.
.
.
Pověsili jsme poslední transparent a rozvěsili několik posledních plakátu a už se do školy začali hrnout nadšení studenti. A všichni se začali rvát k prvnímu plakátu co viděli. Zakroutila jsem nad tím hlavou a šla do třídy. Prosadila jsem se do poslední lavice a položila hlavu na stůl s tím, že budu spát, ale to by nesměla přijít moje sestra.

,,Nikolo ty prý jdeš s někým na ples." spustila

,,Hm a co jako?" chytla mě za vlasy a do ucha mi pošeptala.

,,Budeš tancovat maximálně s ním jasný. A pokud budeš tancovat s někým, kdo chtěl tancovat se mnou nebo ještě hůř přišel se mnou tak ti udělám ze života ještě větší peklo než máš."

Vlasy mi pustila právě včas, když do třídy vešli další lidi, kteří si nedopustili poznámky na mou osobu. Ignorance byl nejlepší způsob jak se jim vyhnout. V hodině mě čas od času trefil zmuchlaný papírek jak už to tak bývá na každém z nich byla nějaká nadávka a podobně. Přimáčkla jsem se více ke zdi a snažila se tichounce přežít. Následně to tak pokračovalo po zbytek mého dnešního pobytu ve škole.
.
.
.

Na oběd jsem dnes radši ani nešla a šla jsem hned do nákupáku abych si vybrala nějaké ty šaty. Navštívila jsem snad každý obchod, ale žádné se mi nelíbily. Když už to vypadalo beznadějně objevily se šaty, které mi doslova ukradly dech byly naprosto dokonalé. Vlezla jsem do onoho obchodu a nechala si od prodavačky poradit, kde je najdu. Objevila jsem je v menší uličce. Vyhledala jsem moji velikost a zapadla do kabiny, kde jsem si je ihned vyzkoušela byli kouzelné.

Zamilování na první pohled? Ano. Když jsem se oblékla zpátky šla jsem šaty zaplatit. Ještě tu byla jedna věc. Boty.
Boty jsem nemusela hledat dlouho, protože hned v prvním obchodě jsem věděla, že je chci.

Byli nádherně dokonalé. Našla jsem si velikost, vyzkoušela si je a šla zaplatit.
Rychle domů než se sem nahrnou studentky pro šaty. Cestou jsem se skočila do Starbucks na kafe a štrádovala si to domů. Nadšená věcmi jsem šla s úsměvem na rtech až domů.

Pohled Hely:

Šla jsem se svou partičkou do obchoďáku, po kterém momentálně chodíme už dvě hodiny. Já jediná šaty ještě nemám. Vešla jsem do dalšího krámu a myslela, že nic nenajdu, ale světe div se našla a naprosto parádní

Zamilovala jsem se do nich v těhle na mě kluci nechají oči. Hned jsem se šla zaplatit a po té hledat vysněné boty. A hele našla a fakt pěkný.

(Pohled Hely byl jen kvůli šatům a botám)

Pohled Nikol:

Ležím doma pěkně u filmečku a představuju si sebe v těch nádherných šatech. No fajn konec snění. Teď je čas dělat něco pořádnýho. Pouklidila jsem si pokoj a koupelnu. Vše bylo perfektní až do doby než přišla sestra s tím, že ji mám uklidit pokoj. Nejdříve jsem to odmítala, ale nakonec jsem to stejně musela jít udělat. Alespoň vám popíšu její pokoj. Když vejdete do dveří na pravo je vestavěná skříň se třemi dveřmi. Skříň je šedá a jedny dveře jsou jako u mě zrcadlo. Naproti skříni je dvoulůžková postel, která má dva noční stolky. Na jednom z nic je kniha zahalená do světle žlutého přebalu, na kterém se zlatým písmem pyšní název knihy. Kráska a zvíře. Naproti dveřím jsou dvě velká francouzská okna před, kterými stojí velký světle žlutý klavír. Za okny zahalené do světle žlutých závěsů je podobný akorát vetší balkon než u mě naproti klavíru je šedý pracovní stůl se světle žlutými šuplíky a doplňky. Nad stolem je menší knihovnička. Po pokoji jsou rozvěšené světle žlutá světýlka. Pak vedle stolu jsou dveře, které vedou do její koupeny zařízené do šedožluté barvy. Stěnu nad postelí na do světle žluté barvy stejně tak jako stěnu naproti oknu. Zbytek stěn je do šedé. A to je prosím její pokoj. Který jsem již dávno uklidila a opustila onu místnost. Sešla jsem schody a zamířila do obýváku. Za mamkou. Ta mi pověděla, že ji sestra nutí, aby ji měla radši než mě. Také jsem ji poprosila o účes na zítra. Na což samozřejmě kývla. Povídaly jsme si ještě dobu a já se pak rozhodla jít rychle vysprchovat a spát. Konec konců zítra ještě musíme do kulturáku tak ať tam neusínám. Jak jsem si vymyslela tak jsem taky udělala a nyní pomalu upadám do říše snů.