Jako Popelka ✓

Kapitola 8.

O několik měsíců později:

Je téměř konec školního roku no a s tímto přichází i závěrečný ples, který letos organizuji já a je zde v tělocvičně, protože majitel kulturního domu má na datum našeho plesu nějakou akci tak nám tyto prostory nemůže zpřístupnit. Já se po zaznění zvonku musím dostat k tělocvičně a začít ji spolu s mým týmem zdobit. Ples je do světle modré a bíle barvy. Jak taky jinak že? Když se celý náš tým sešel před onou tělocvičnou rozdala jsem úkoly a také potřebný materiál k výzdobě. Udělali jsme na takovém menším pódiu rychlou výzdobu a okolo stolů pověsili stříbrné řetězy. Poprosila jsem kluky aby nainstalovali disco kouli, namířili barevná světla a zapojili repráky kousek vedle pódia. Opět jsme naplnili balónky konfetamy a zítra je nafoukneme héliem. Na velká okna po téměř celé tělocvičně jsme svěsili světle modré clony, aby celá tělocvična nabyla dojmu uzavřeného prostoru. Vzhledem k tomu že stěny jsou do světle modré nebyl to problém. Doladili jsme poslední detaily, uhladili poslední ubrusy a vyzkoušeli repráky a microfony zda fungují a opustili tělocvičnu. Před školou jsem všem poděkovala za skvěle odvedenou práci a rozpustila naší skupinu. Všichni se začaly rozcházet do svých domovů a já také. Štrádovala jsem si to domů mou obvyklou cestou a užívala si pohled na krajinu jež jsem míjela. Pomalu jsem se dostala ke mě domů, kde jsem jen letmo pozdravila mámu a sestru a vydala se do mého pokoje. Nijak se nezměnil je furt do světle modré a bílé barvy nu což mě se to líbí. Hned po převléknutí jsem se uhnízdila v posteli a vzala si knihu, která tradičně ležela na mém nočním stolku. Tu knihu, ten příběh jsem stále nadevše milovala a stále jsem se nemohla vynadívat na ten dokonalý přebal. Opět jsem otevřela knihu zaplněnou písmeny a slovy jež sebou nesou příběh nevýslovné krásy a čistoty jedné nevinné dívky. Vždy, když čtu tuhle knihu znovu od doby, kdy jsem viděla Sama naposledy, se mi pocity z oného večera vrátí jako bych je zažívala poprvé. Bylo to jako čerstvě zarytá dýka do srdce, ale to nic neměnilo na tom, že příběh o nevinné Popelce jsem milovala. S posledními slzami jsem dočítala poslední stránky než jsem knihu zavřela a nerozhodla se jít spát. Udělala jsem tedy vše co potřebuji k tomu, abych mohla ulehnout do vodorovné polohy a usnout. Učinila jsem vše a konečně se ponořila do říše snů kam se zlo dostane jen málo kdy.