Jako Popelka ✓

Kapitola 9.

Po zaznění dřívějšího budíku jsem se rychle oblékla a nasnídala, abych se mohla spolu s mým týmem sejít před otevřením školy a rozvěsit poutací transparenty. Před již zmiňovanou školou jsem se sešla se svým týmem a dali jsme se do práce. Do všech pater jsme pověsili jeden transparent. Na nástěnku jsme dali list s informace a co a jak a kompletně polepili dveře od tělocvičny. Už se měla odemykat škola tak jsme se rychle přemístili ke skříňkám a dělali jakože nic. Já si vytáhla učení a šla do třídy, kde máme češtinu. Zabrala jsem své obvyklé místo a čekala na mou věrnou kamarádku. Během toho čekání se mi vybavila vzpomínka na minulý ples a na to jak jsem tancovala se Samem. Ukazpla mi nepatrná slza při vzpomínce na něj a na to co následovalo poté. Rychle jsem ji setřela a věnovala se Kelly a jejím problémkům s klukem. Usmívala jsem se a přikyvovala jakože mě to hrozně zajímá. Ne vážně nemám zapotřebí řešit kluky ne dnes, ne v den plesu, který mi připomíná mojí nejlepší, ale zároveň nejhorší vzpomínku. Byla jsem šťastná že začala hodina, nemohla jsem již dál poslouchat slova vycházející z úst mé kamarádky. Během vysvětlování nové látky jsem zabloudila ke svým myšlenkám ohledně dnešku a s tímto přichází i spousta otázek. Přijde? Uvidím ho ještě? Nic z toho nevím, ale stále doufám. Doufám, že se zde alespoň ukáže. Po skončení vyučování jsem se dopravila domů, kde jsem si vzala peníze a šla si kupovat šaty na ples jak jinak než na poslední chvíli. Vydala jsem se tedy do obchoďáku a vlezla do prvního obchodu, kde jsem naštěstí nemusela hledat dlouho a našla jsem ty správné. Byli jako z pohádky. Jako z Popelky.

Byli překrásné. Teď mě ale ještě čekaly boty. Zaběhla jsem do mého oblíbeného obchodu a našla tmavě modré lodičky. Byli sametové a skvěle se hodily k šatům.

Vím, že to nejsou ty světle modré, ale i tak jsou krásné. Vzala jsem tedy vše domů a začala se připravovat na blížící se ples.